Na první pohled působí trochu rozporuplně, že kapela, která se jmenuje „moskevská brigáda smrti“, vystupuje v černých kuklách a její koncerty vypadají jako rvačka, se snaží přinášet poselství, které stojí na jednotě, solidaritě a odporu k jakékoli nenávisti.
Moscow Death Brigade, zkráceně MDB, spojili hardcore, rap a taneční elektroniku do žánru, kterému sami říkají „circle-pit hip-hop“, a stali se jednou z nejznámějších ruských kapel evropské DIY a punkové scény. Doma v Rusku přitom nesmějí vystupovat už deset let. Kdo chce pochopit, proč se z party maskovaných hudebníků stal symbol odporu proti systému, musí začít tam, kde začínali oni. V temné době přelomu tisíciletí na ruské ulici.
TEMNÁ DOBA: MILITANTNÍ ANTIFA
Ruské antifašistické hnutí vzniklo na přelomu devadesátých let a nového tisíciletí jako odpověď na násilí neonacistů. Ti tehdy patřili k nejsilnějším a nejnebezpečnějším na světě a útoky na migranty, bezdomovce, punkery a menšiny byly na denním pořádku. Antifašisté byli proti nim v drtivé menšině. Scéna vznikla prakticky na zelené louce, byla subkulturní, militantní a od prvního dne bojovala doslova o holé přežití. Neměla za sebou žádné politické strany, jen sama sebe, hudbu a pěsti.
Být otevřeným antifašistou bylo velmi nebezpečné, a mohli jste za to zaplatit dost vysokou cenu. Jen v Moskvě zabili neonacisté během několika let přelomu tisíciletí a nultých let řadu antifašistů. Mezi nimi Alexandra Rjuchina (2006), Alexeje Krylova (2008) či Fjodora Filatova (2008). V lednu 2009 zastřelili v centru města advokáta Stanislava Markelova, který antifašisty z přesvědčení hájil u soudů, a spolu s ním novinářku Anastasii Baburovou. A v listopadu téhož roku dostal dvě rány do zátylku ve vchodu vlastního domu šestadvacetiletý Ivan Chutorskoj, přezdívaný Kostolom. Jeden z klíčových organizátorů hnutí, který mimo jiné budoval jeho model sportovní přípravy a staral se o ochranu antifašistických koncertů. Jména a adresy aktivistů se objevovaly na nacistických webech s výzvami k jejich zabití.
Právě z téhle atmosféry a subkultury vzešli i muzikanti pozdější Moscow Death Brigade. Sami to později řekli natvrdo: být v té době otevřeně antifašistickou kapelou byla „naprosto sebevražedná mise“ — a odtud i to ponuré jméno. Brigáda smrti.
ZAČÁTKY (2007–2013)
Moscow Death Brigade vznikli v roce 2007 a jejich členové přišli z hardcore-punkové scény. Z kapel Razor Bois a Hoods Up 495 (podle telefonní předvolby Moskvy). Všechny spojovala láska k antifašismu a k americkému hiphopu osmdesátých a devadesátých let. K deskám Beastie Boys, Cypress Hill nebo Transplants. Právě z toho spojení vznikl jejich styl — agresivní rap posazený na tvrdé kytarové rify a smyčky bicích.
Od začátku psali texty rusky i anglicky a mluvili v nich o věcech, které znali z ulice. O policejní brutalitě, propagandě ve sdělovacích prostředcích, společenských předsudcích a násilí. K jejich prvním výrazným skladbám patřila „Armějskaja“ (Армейская) z roku 2008. Píseň namířená proti armádě, válečnému štvaní a povinným odvodům. Tedy proti tomu, co je pro další osudy téhle kapely mimořádně příznačné. Následovaly další rusky zpívané singly, mezi nimi „Geroi“ (Герои, Hrdinové) z roku 2010. V téhle fázi byli MDB ještě ryze domácí, undergroundovou kapelou, kterou znala moskevská scéna a málokdo za jejími hranicemi.
VZHŮRU DO EVROPY (2014–2020)
Změnilo se to v roce 2014, kdy německá značka Fire and Flames Music vydala jejich EP „Hoods Up“. Deska si získala pozornost evropské punkové scény a rázem otevřela kapele dveře za hranice Ruska. Následovala dlouhá turné po východní i střední Evropě. Mimo jiné po boku německých Feine Sahne Fischfilet. A taky spolupráce s ruskou antifašistickou hardcore kapelou What We Feel, s níž MDB vydali split „Here to Stay“. Přidal se ještě společný benefiční split na značce Audiolith s Feine Sahne Fischfilet, Los Fastidios a What We Feel, jehož výtěžek šel rodinám zavražděných ruských antifašistů.
V únoru 2018 vyšlo první dlouhohrající album „Boltcutter“ (Štípačky). MDB na něm překvapivě nepoužili kytary a vznikla zcela elektronická deska, kde se míchá drum’n’bass, EDM, hardstyle i dub, zatímco oba MC a DJ dál rapují o jednotě, graffiti, pouličním aktivismu a boji proti diskriminaci. Po vydání odehráli přes čtyřicet koncertů, kdy vystupovali jako frontmani, napříč Evropou a Británií a objevili se na festivalech jako Boomtown nebo With Full Force. V roce 2020 přišlo album „Bad Accent Anthems“ (Hymny se špatným přízvukem), na němž se vedle elektroniky vrátili i k punkovým a metalovým rifům a do některých raveových skladeb zapojili elektrické kytary. Chystané obří turné — přes sedmdesát koncertů včetně první cesty do USA a festivalů Punkrock Bowling, Roskilde či Exit — ovšem smetla pandemie covidu.
Součástí identity MDB je od začátku charita. Kapela dlouhodobě spolupracovala s ruským fondem Sestry, který pomáhá obětem domácího a sexuálního násilí. Během kampaně „No Means No“ prodejem triček s krokodýlem ukusujícím ruku (patrně násilníkovi) vybrali přes čtyři tisíce eur. S obchodem True Rebel podpořili organizaci Women in Exile pomáhající uprchlicím, během pandemie vydali skladbu „Put Your Mask On“ ve prospěch potřebných seniorů a připojili se k akci s výtěžkem určeným pro Lékaře bez hranic.
MASKY, GRAFFITI, POSELSTVÍ
Členové MDB vystupují v balaklavách a identity obou raperů i DJs zůstávají dodnes tajemstvím. Sami to zdůvodňují dvěma argumenty. Zaprvé masky odkazuje na jejich kořenů — ke graffiti undergroundu a k progresivnímu hnutí DIY, tedy k prostředí, kde se lidé z mnoha důvodů vyhýbají tomu, aby jejich tváře kolovaly po internetu. A zároveň k tomu patří i čistě umělecká fascinace maskovanými interprety. Jak sami říkají: „od Kiss, přes Residents, po MF Doom“. Kukla jim dovoluje splynout s hudbou a přidává jejich legendě nádech tajemství.
Svou hudbu označují za „circle-pit hip-hop“ nebo prostě hardcore-hip-hop. V klipech se často ukazují, jak sprejují graffiti na vlaky a domy. Pouliční kultura pro ně není kulisa, ale způsob života. Texty v ruštině a angličtině jsou sociálně kritické a protifašistické. Točí se kolem policejní brutality, propagandy, předsudků a odvodů. Kapela sama sebe ale nechápe jen jako čistě politický projekt. Svoje postoje označují spíš za „lidské“ než za ideologické, a vidí se jako kolektiv spřátelených umělců, k němuž patří i sprejeři, pořadatelé koncertů a aktivisté. Jejich koncerty spojují lidi z různých subkultur. Punkery, antifa chuligány, antinazi skinheady, metalisty i hiphopová děcka a writery.
SPOR UVNITŘ SCÉNY (2015)
Ne všechno bylo ovšem idylické. V únoru 2015, před koncertem v Berlíně, se na serveru Indymedia objevil anonymní článek, který tvrdil, že antifašismus MDB je jen marketingová póza a že kapela je ve skutečnosti sexistická, homofobní, šovinistická a hájí silný ruský nacionalismus. MDB spolu s What We Feel, kteří byli ve článku jmenováni také, o pár dní později zveřejnili obsáhlou odpověď, v níž obvinění rázně odmítli a označili se za „antifašisty, bojující proti nacionalistům a rasistům všeho druhu“.
Jádro sporu se přitom týkalo starší strategie, kterou kapela sama vysvětluje. Po roce 2000 se ruští antifašisté rozhodli odebrat neonacistům jejich nejsilnější zbraň, tedy v Rusku zprofanovaný pojem vlastenectví. Pod heslem „Rusové proti fašismu“, poprvé použitým 4. listopadu 2009 (v den, kdy nacionalisté pořádali takzvaný Ruský pochod), se snažili obrátit rétoriku nacistů proti nim samým a ukázat, že Rusko je mnohonárodní země. Do téže logiky spadal i provokativní verš, v němž se lyrický hrdina hlásí k tomu, že je „opravdový rus“. Kapela později vysvětlovala, že tak mířila na ty, kteří vyměnili vlastní hrdost za módní nacistický trend, a že hru s vlastenectvím a národní identitou sama považuje za riskantní. Tím spíš ve světle války na Ukrajině. Zdůrazňovala také své multietnické složení. Hrají prý v ní lidé s ruskými, ukrajinskými, židovskými, tatarskými i dalšími kořeny, z křesťanských i muslimských rodin. Tenhle spor je dobrým příkladem toho, jak citlivé a nejednoznačné jsou hranice na aktivistické scéně, a jak snadno se dobře míněná provokace může obrátit proti svému autorovi.
VÁLKA A EXIL (2022–2026)
Kvůli svému antifašistickému a protivládnímu postoji mají MDB v Rusku zakázáno vystupovat už od roku 2015. Po zahájení plné invaze na Ukrajinu v roce 2022 ovšem kapela zašla mnohem dál a začala válku a ruské imperiální tendence otevřeně a opakovaně odsuzovat. Nejen na sociálních sítích, ale i před tisíci diváky na velkých festivalech jako With Full Force, Roskilde, Exit, Hellfest či Rebellion a na dalších stovkách koncertů. Tohle gesto nebylo bez rizika. Za veřejný nesouhlas s válkou je možné být v Rusku stíhán jako za velezradu. Hrozí mnohaleté vězení, vysoké pokuty, a nebezpečí dopadá i na rodiny hudebníků, které v zemi zůstaly. Kapela zároveň vybrala tisíce eur pro ukrajinské civilisty prchající před válkou, především prostřednictvím organizace Taxi for Solidarity, s níž spolupracovaly i další německé levicové kapely.
V květnu 2024 vyšlo zatím poslední album „Radio Hope“ (Rádio naděje) na značkách Fire and Flames Music a Rebel Sound Records. Deset skladeb, z toho devět s hosty z celého světa. Od hardcorových Madball přes španělské Non Servium, britské The Restarts až po německé ZSK nebo italské Los Fastidios. „Chtěli jsme, aby tahle deska byla zvukem naděje pro lidi, kteří procházejí těžkými časy,“ řekl k ní Ski Mask G a nazval album symbolem mezinárodní jednoty.
Od roku 2021 odehráli MDB přes sto padesát koncertů po Evropě a Británii a zůstávají tím, čím byli od začátku, tedy ruskou kapelou, která nemůže domů, a přesto o domově pořád mluví.
PROČ MÍT RÁD MOSCOW DEATH BRIGADE
Protože jsou důkazem, že celosvětový underground postavený na přátelství, vzájemné podpoře a svobodě dokáže přežít i temnou dobu. Moscow Death Brigade vzali tři žánry, které k sobě zdánlivě nepatří — hardcore, hip-hop a rave — a udělali z nich nástroj proti nenávisti. Jejich masky neskrývají slabost, ale naopak. Odvádějí pozornost od tváří interpretů k tomu, na čem záleží, tedy k poselství. Je v tom všem určitá hořká symbolika. Kapela z Moskvy, která nese ve jménu smrt, protože vznikla v době, kdy antifašisty na ruských ulicích doslova zabíjeli, dnes nesmí do vlastní země a zpívá o naději z evropských pódií.
Vybraná diskografie
„Hoods Up“ (EP, 2014) — průlomová deska, díky níž kapelu objevila evropská scéna.
„Boltcutter“ (2018) — první album, s odvážným příklonem k čistě elektronickému zvuku.
„Bad Accent Anthems“ (2020) — návrat kytar do raveové elektroniky.
„Radio Hope“ (2024) — zatím poslední deska, s mezinárodními hosty a poselstvím jednoty.