Rock nevznikal jen v Moskvě a Leningradu. Pronikal i do v ostatních částí SSSR. Někde šlo hrát relativně snadno (Sverdlovsk), jinde museli rockeři tvořit vysoce mobilní, neformální a často tvrdě zkoušené komunity (západosibiřský okruh Omsk–Novosibirsk–Ťumeň). V různých republikách se navíc rock přirozeně proplétal s lokálním jazykem, kulturní tradicí a v závěru dekády i s emancipačními společenskými pohyby – obzvlášť viditelně v Pobaltí a na Ukrajině.
Sverdlovsk jako sovětská „třetí metropole“
Uralský, nebo taky sverdlovský rock-klub, který vznikl v polovině 80. let, dokázal pro místní muzikanty vytvořit relativně stabilní a bezpečné prostředí. Pořádal pravidelné koncerty, festivaly a zajišťoval muzikantům i metodickou pomoc.
V uralském prostředí zároveň vznikla i specifická poetika. Civilní, často s texty s industriálními tématy. Ural byl prostě urbanisticky i sociálně jiný než Leningrad – v textech se přirozeně usazoval jiný druh životní zkušenosti.
Hlavní skupiny sverdlovské scény:
Kapela Nautilus Pompilius (Наути́лус Помпилиу́с) vznikla v roce 1982. Jejich hudba kombinovala prvky post-punku, new wave a art rocku s atmosférickými, melancholickými texty.
Čajf (Чайф) vznikl v polovině 80. let (oficiálně na přelomu roku 1984 a 1985). Kombinovali rock, blues, reggae a rock’n’roll.
Agatha Christie (А́гата Кристи́) vznikla v roce 1984 ve Sverdlovsku pod názvem VIA RTF UPI a později přijala jméno inspirované slavnou autorkou detektivek. Jejich hudba zněla v post-punkovém a new wave duchu s gotickými a art rockovými prvky.
Skupina Smyslovije Galljucinacii (Смысловые галлюцинации) založená v roce 1989, se stala členem Sverdlovského rockového klubu těsně před jeho uzavřením. Mixovali indie a alternativní rock.
Západosibiřský underground
Na západní Sibiři se nehrálo zdaleka tak lehce, jako ve Sverdlovsku. Infrastruktura pro legální hraní v podstatě neexistovala a koncerty se odehrávaly v bytech, nebo pololegálních prostorech. Místní skupiny vlastně musely přijít s vlastní, osobitou lo-fi estetikou, protože jim nic jiného nezbývalo.
Města Omsk, Novosibirsk a Ťumeň netvořily tři izolované scény, ale spíše trojúhelník, v němž hudebníci i fanoušci pilně cirkulovali. Společné koncerty, sdílení kazet s nahrávkami a v podstatě stejné publikum vytvářely regionální mikrosvět, který v závěru 80. let výrazně promluvil do celosvazového hudebního dění.
Graždanskaja oborona (Гражданская оборона) byla klíčová kapela západosibiřského undergroundu, založená roku 1984 v Omsku. Její zásadní postavou byl Jegor Letov. Prosluli syrovým lo-fi zvukem, existenciálními a politicky provokativními texty a radikální estetikou. Její tvorba se stala symbolem neoficiální kultury pozdního Sovětského svazu.
Instrukcija po vyživaniju (Инструкция по выживанию) vznikla v polovině 80. let v Ťumeni, ale byla personálně úzce propojená s okruhem kolem Jegora Letova. Hráli temný post-punk s prvky psychedelie a industriálu, s texty plnými absurdity, skepse a černého humoru.
Janka (Янка Дягилева) byla punková písničkářka z Novosibirsku. Její akustické, syrové a hluboce osobní písně kombinují poetiku ruské literatury s punkovou naléhavostí. Spolupracovala s Graždanskou oboronou a stala se kultovní postavou nejen sibiřského undergroundu.
Čornyj Lukič (Чёрный Лукич) byl projekt Vadima Kuzmina z Omsku, stylově blízký okruhu kolem Letova. Čornyj Lukič spojoval minimalistický rock s melancholickými, introspektivními texty. Jeho hudba působí civilněji než Graždanskaja oborona, ale sdílí podobnou existenciální naléhavost.
Kooperativ Nišťjak (Кооператив Ништяк) byla další omská kapela spojená se západosibiřským okruhem. Kooperativ Nišťjak představoval radikální DIY přístup, hrubý zvuk a ironickou poetiku
Od jihu na sever RSFSR.
Samozřejmé že i v dalších regionech RSFSR se něco dělo. Jenže nikde jinde se nepodařilo vytvořit tak silnou scénu jako na Urale nebo Západní Sibiři. Přesto existují skupiny, které bychom neměli opomenout.
Pekin Rou-Rou (Пекин Роу-Роу) byla z nejvýraznějších kapel rostovského undergroundu druhé poloviny 80. let, V tvorbě kombinovali post-punk, novou vlnu a experimentální přístup.
Z Rostova pocházela i skupina Den i večer (День и вечер). Novovlnná formace se pohybovala mezi post-punkem a art rockem. Jejich tvorba měla intelektuální nádech a reflektovala atmosféru pozdně sovětské stagnace.
Nejznámější skupina archangelské scény Oblačnyj kraj (Облачный край) vznikla už koncem 70. let, ale vrchol zaznamenala právě v 80. letech. Jejich hudba mísila hard rock, psychedelii a prvky progresivního rocku. Texty často nesly mystický nebo symbolický podtext, inspirovaný severskou krajinou.
Formace Kalinov most (Калинов мост) vznikla roku 1986 kolem zpěváka Dmitrije Revjakina v Novosibirsku. Kalinov most spojoval rock s ruským folklorem a duchovní symbolikou. Na rozdíl od syrového punku omského okruhu vsadili na epický zvuk a poetické, národně laděné texty.
V Permu zase fungoval Molot (Молот). Jedna z mnoha hardrockových formací působících v 80. letech. Koncertovali převážně v domech kultury a na amatérských festivalech.
Ukrajina
I v Kyjevě se podařilo v osmdesátých letech založit rock klub. Tamní skupiny přidávaly do své tvorby lokální jazykové a kulturní kódy a vymezovaly se proti rusifikaci ukrajinského prostředí.
Za jeden z nejdůležitějších ukrajinských projektů konce 80. let bývá považována skupina Vopli Vidopľasova (Воплі Відоплясова), založená roku 1986 v Kyjevě. Jejich styl mísíl punkovou energii, novou vlnu a ukrajinský folklór. Frontman Oleh Skrypka vtiskl kapele výraznou divadelní a performativní podobu. Skupina významně přispěla k emancipaci ukrajinštiny v rockové hudbě.
Braty Hadjukyny (Брати Гадюкіни) vznikli ve Lvově v roce 1988. Hráli směs blues, rock’n’rollu a reggae. Texty v hovorové ukrajinštině zachycovaly každodennost pozdně sovětské reality. Patřili k nejpopulárnějším kapelám ukrajinského rockového obrození přelomu 80. a 90. let.
Kyjevská undergroundová skupina druhé poloviny 80. let Kvartyra № 50 (Квартира № 50) se pohybovala na pomezí nové vlny a alternativního rocku. Název (odkazující na „byt č. 50“ z Bulgakovova románu Mistr a Markétka) symbolizoval hravost i literární inspiraci. Patřili k méně komerční, ale vlivné části scény.
Kapela Zymovyj sad (Зимовий сад) je spojená s vlnou ukrajinské nové romantiky a synth-popu konce 80. let. Vsadila na melodiku, klávesové aranže a melancholickou atmosféru. Představovala civilnější a estetičtější pól tehdejší alternativní scény.
Vika Vradiy (Віка Врадій) byla výrazná sólová osobnost ukrajinské rockové scény, známá také jako „Sestra Vika“. Vika Vradiy se prosadila koncem 80. let silným, emotivním projevem a kombinací rocku, blues i popových prvků. Patřila k prvním ženským hlasům, které výrazně prorazily v převážně mužském prostředí tehdejší scény.
Rockové pobaltí
Pobaltské republiky se v osmdesátých letech staly jedním z nejzajímavějších prostorů pro rockovou a alternativní kulturu. Přispěla k tomu blízkost k západním kulturním vzorům, relativně silnější městská infrastruktura i specifická společenská atmosféra, v níž se kultura stala jedním z kanálů veřejného odporu proti SSSR.
Litva
Litva byla v osmdesátkách Mekkou festivalového dění. Pořádaly se velké open-air akce jako Roko maršas (lit. „rockový pochod“), kde se v závěru 80. let objevují kapely jako Antis, Katedra, BIX a Foje.
Postpunková skupina Antis vznikla v Litvě v roce 1984 a patřila k nejviditelnějším litevským projektům pozdních 80. let.
Druhým klíčovým jménem je Foje, založená ve Vilniusu roku 1983 (původně pod názvem Sunki Muzika). I zde se jednalo o post-punk a new-wave projekt, který se albem Žodžiai į Tylą (1989) výrazně posunul k elektronice.
Lotyšsko
Fungování lotyšské scéna byla v 80. letech bylo plné rozporů. Existovala zde sice silná klubová infrastruktura, ale místní orgány neměly daleko k tvrdým zákazům. Klub Rīgas rokklubs oficiálně fungoval od roku 1983 pod dohledem komsomolských struktur.
Nejznámější lotyšská hardrocková kapela Pērkons vznikla v Rize v roce 1981 a už v roce 1983 byla zakázána sovětskými úřady (údajně kvůli skandálnímu vystupování a nepřijatelnému chování publika).
Další zákaz přišel v roce 1985 po incidentu, kdy po koncertu v Ogre došlo k demolici vlakových vagonů rockovými fanoušky.
Lotyšská alternativa měla i silnou elektronickou a novovlnnou větev. Důležitá je skupina Dzeltenie Pastnieki a zejména jejich album Alise.
Estonsko
I v Estonsku se mohly, stejně jako v Litvě pořádat velké festivaly. Už v roce 1980 proběhl festival Весенние ритмы. A v roce 1988 na festivalu Rock Summer I v Tallinnu vystoupily zahraniční hvězdy Big Country, Public Image Ltd. a Steve Hackett a dále estonské účinkující (např. Ivo Linna s In Spe).
Na organizaci se podílely estonské instituce (Estonian Philharmonic Society, Estonian Club of Rockmusicians Muusik) a techniku zajistily finské společnosti.
Estonské skupiny:
Ultima Thule vznikla roku 1986 v Tallinnu jako rock/blues rock/folk-rockový projekt.
Ruja spojovala progresivní rock s poezií a národní tematikou. V 80. letech se jejich tvorba stala symbolem kulturní identity a duchovního odporu proti sovětské uniformitě. Výraznou osobností byl zpěvák Urmas Alender.
Krátce existující, ale legendární skupina Propeller, se stala symbolem raného estonského punku. Po bouřlivém koncertě v Tallinnu roku 1980 byla kapela zakázána. Její osud předznamenal tvrdší dohled úřadů nad mládežnickou kulturou na počátku dekády.
Mahavok byl představitelem melodického rocku s prvky synth-popu. Mahavok patřila k profesionálnějším projektům estonské scény a dokázala oslovit širší publikum, aniž by ztratila autorský rukopis.
Singer Vinger vznikli roku 1986 kolem zpěváka Hardyho Volmera. Hudebně navazovali na punkovou energii, ale rozvíjeli ji směrem k nové vlně a ironickému pop-rocku. Texty často pracovaly s absurdním humorem a společenskou satirou.
Jedna z nejradikálnějších estonských punkových skupin konce dekády, J.M.K.E., vznikla roku 1986 a otevřeně kritizovala sovětský režim. Jejich rychlý, přímočarý hardcore punk se stal hlasem mladé generace v období takzvané zpívající revoluce.
Gruzínská SSR
V gruzínském kontextu rock vstupoval do kulturního prostředí s výraznou tradicí vlastní hudebnosti a performance. Setkával se s bohatým lokálním repertoárem, který jej tvaroval.
Soubor Mziuri (მზიური) vznikl už dříve, ale i v 80. letech patřil k viditelným tvářím gruzínské populární hudby. Původně dívčí vokálně-instrumentální ansámbl postupně rozšířil repertoár o rockovější prvky. Vyznačoval se vícehlasem a melodikou čerpající z gruzínské tradice.
Iveria (ივერია) byl populární vokálně-instrumentální soubor, který spojoval estrádní pop s rockovou instrumentací. Iveria reprezentoval oficiálnější proud gruzínské scény, ale dokázal do něj vnášet národní motivy a modernější aranže.
Blitz (ბლიცი) byla jedna z kapel tbiliského undergroundu druhé poloviny 80. let. Hudebně se pohybovali mezi novou vlnou a alternativním rockem. Typická byla energie, minimalistické aranže a odklon od oficiální estetiky sovětské popkultury.
Skupina Soft Eject (სოფტ ეჯექტ) založená roku 1989 v Tbilisi, byla představitelem přechodu od sovětské éry k postsovětské alternativě. Soft Eject kombinovala art rock, novou vlnu a melancholickou atmosféru. Patřila k projektům, které otevřely gruzínskou scénu mezinárodním vlivům.
Arménie
Arménský rock 80. let je charakteristický propojením rockové instrumentace s tradicí (folklor, Komitas, středověké motivy).
Jedna z prvních výraznějších arménských rockových skupin 80. let. Ayas (Այաս) vznikla v Jerevanu a spojovala klasický rock s prvky arménské hudební tradice. Texty často pracovaly s historickými a národními motivy, což bylo v době perestrojky stále výraznější.
Vostan Hayots (Վոստան Հայոց) – skupina založená roku 1986, která se stala symbolem arménského folk-rocku. Kombinovali elektrické nástroje s tradičními melodiemi a rytmy. Jejich hudba vyjadřovala kulturní kontinuitu i probouzející se národní sebevědomí konce 80. let.
Méně známá, ale důležitá součást jerevanského undergroundu, skupina Asparez (Ասպարեզ) se pohybovala mezi novou vlnou a alternativním rockem. Jejich koncerty byly součástí neoficiální kulturní sítě, která se rozvíjela mimo státní struktury.
Ázerbájdžánská SSR
Ázerbájdžánský rock byl v 80. letech poměrně institucionalizovaný. Vedle oficiálnějších akcí ale existovaly i drsnější rockové a později i motorkářské“ komunity.
Yuxu (Yukh) patřila k prvním výrazně alternativním rockovým kapelám v Ázerbájdžánu. Jejich hudba čerpala z hard rocku a post-punku, texty reflektovaly atmosféru společenského napětí konce 80. let. Část členů později působila i v zahraničí.
Eksperiment OK byla jednou z průkopnických bakuských undergroundových formací. Eksperiment OK spojoval art rock, experimentální postupy a vlivy západní nové vlny. Fungovala převážně mimo oficiální struktury, koncerty se odehrávaly v kulturních domech a na amatérských festivalech.
Karavan (Караван) byl projekt pohybující se na pomezí jazz rocku a progresivní hudby. Navazovali na silnou tradici ázerbájdžánského jazzu a spojovali ji s rockovou instrumentací. Přestože nebyl čistě undergroundový, představoval důležitý most mezi oficiální a alternativní scénou.
Turkmenská SSR
Na rozdíl od Pobaltí, Kavkazu či Ruska se v Turkmenistánu v 80. letech nevytvořila výrazná samostatná rocková scéna. Hudební život byl silně orientován na státem podporované soubory, folklór a estrádní pop. Přesto existovaly projekty, které do oficiálního rámce vnášely modernější prvky.
Güneş (Гунеш) byl nejznámější turkmenský vokálně-instrumentální soubor (VIA), založený v 70. letech a aktivní i v 80. letech. Güneş kombinoval turkmenský folklór s prvky popu, jazzu a rockové instrumentace. Reprezentoval oficiální, profesionální proud hudební kultury republiky.
V Ašchabadu a dalších městech působily amatérské studentské a mládežnické kapely, často bez širšího přesahu mimo region. Tyto skupiny hrály převzatý repertoár (Deep Purple, Mašina Vremeniapod.) i vlastní tvorbu, ale chyběla jim infrastruktura typu rockového klubu či festivalové sítě. Záznamy se dochovaly jen omezeně.
Bělorusko
V Běloruské SSR se rock začal výrazněji formovat až ve druhé polovině 80. let, zejména v Minsku. Scéna byla menší než v Rusku či Pobaltí, ale rychle získala generační i národní rozměr.
Mroja (Мроя) – skupina založená roku 1988, předchůdce pozdější kapely N.R.M. Hráli melodický alternativní rock s výrazným důrazem na běloruský jazyk. Frontman Lavon Volski se stal jednou z klíčových osobností běloruské nezávislé hudby. Texty reagovaly na společenské změny období perestrojky.
Formace Uliss (Уліс) spojovala novou vlnu, art rock a poetické texty. Patřila k intelektuálnějšímu proudu běloruské alternativy a výrazně pracovala s literární symbolikou.
Bonda (Бонда) se pohybovala mezi punkem a alternativním rockem. Fungovala převážně v amatérských podmínkách a reprezentovala syrovější část tehdejší scény.