Ten, kdo někdy strávil pár dní v Ciudad de México, tak ten slogan určitě zaslechl. Z amplionu na korbě náklaďáčku, který pomalu projíždí ulicí, se dokola ozývá nahrávka: vykupujeme matrace, sudy, ledničky, sporáky, pračky, mikrovlnky nebo jakékoli staré železo, které byste chtěli prodat. Slyšet je ve dne v noci, v bohatých čtvrtích, stejně jako v chudých. Poté, co ho mexický producent a DJ Camilo Lara, kterého tohle hlášení celý život neskutečně otravovalo, použil ve skladbě „Se Compran“ (Vykupujeme), mu přišel dopis od zástupců výkupčích šrotu, kteří po něm chtěli, aby jejich slogan přestal používat, jinak ho zažalují. Laru tak hlukový smog, který ho štve celý život, otravuje i v písemné formě…
Na zvucích, které někde ulovil, ostatně postavil celou kariéru. Noty neumí a na klávesy hraje podle vlastních slov jen tak, aby dokázal předat svůj nápad dál. Když začínal, říkali mu prý zloděj, a ne muzikant. Dnes mu muzikant říkají, jenže on by byl raději za zloděje.
Pod jménem Mexican Institute of Sound, španělsky Instituto Mexicano del Sonido, vydává od roku 2006 desky, na kterých lepí úryvky starých mexických nahrávek na rytmy cumbie (taneční hudby kolumbijského původu), dubu a hip-hopu. Doma patří k hvězdám festivalu Vive Latino a jako producent stojí za deskou kapely Los Ángeles Azules, které se v Mexiku prodalo přes šest set tisíc nosičů. Studiu Pixar radil, jak má znít mexická hudba ve filmu „Coco“. První desky přitom vydával v době, kdy ještě seděl ve vedení mexické pobočky gramofonové firmy EMI. V Česku nikdy nehrál. Nejblíž se dostal v roce 2013, kdy vystupoval na slovenské Pohodě, vedle Nicka Cavea a Smashing Pumpkins…
BRATŘI LAROVI Z COYOACÁNU
Camilo Lara se narodil v roce 1975 a vyrůstal v Coyoacánu, ve čtvrti San Lucas. Rodiče Leoncio Lara Sáenz a Rosa María Álvarez de Lara byli uznávaní právníci, kteří na univerzitě UNAM hájili práva studentů a akademiků. Doma bylo plno knih a desek s klasickou hudbou. Camilo byl nejmladší ze tří bratrů a od nejstaršího ho dělilo deset let.
Nejstarší Leoncio, přezdívaný Bon, založil kapelu Bon y los Enemigos del Silencio. V roce 1989 s ní v Querétaru dělal předkapelu Rodu Stewartovi a později začal skládat filmovou hudbu. Prostřední Marcello hrál v kapele Moderatto. Camilo se jako pětiletý díval, jak bratři s účesy alá Robert Smith z The Cure zkoušejí v kuchyni na kytary, a chtěl být taky takový frajer. Viděl i to, jak Bon dává dohromady kapelu a jak s ní gramofirma podepisuje smlouvu. Sám se ale na kytaru nenaučil. Je levák, a to ho od ní odradilo.
Zato poslouchal. Nejvíc The Smiths, kteří se stali hudbou jeho dětství, a k tomu new wave od XTC po kalifornské Suburban Lawns. Byla to podle něj hudba pro šprty a podivíny, tedy pro lidi, jako byl on. Anglicky se naučil až později a teprve tehdy zjistil, že Morrisseyho texty jsou navíc ještě docela dobré…
Ještě jako teenager dostal místo hudebního dramaturga v nezávislém rádiu, podle vlastních slov proto, že měl doma hodně cédéček. Na univerzitě pak vydržel jediný semestr.
ČTRNÁCT LET V EMI A VÁNOČNÍ CÉDÉČKA
Do mexické pobočky EMI nastoupil také ještě jako mladík. V roce 2001 z firmy odešel a se společníkem založil malé vydavatelství Suave Records. Režisér Alfonso Cuarón, jeho kamarád a soused, ho tehdy požádal, aby dal dohromady hudbu k filmu „Y tu mamá también“ (A tvou mámu taky). Deska s hudbou z filmu vyšla u Suave a v roce 2003 za ni Lara spolu s Cuarónem a Lizou Richardsonovou dostal nominaci na cenu Grammy. Se společníkem se ale nepohodl a vrátil se do EMI, kde to dotáhl až do čela mexické pobočky. Odešel na začátku roku 2011, pár měsíců předtím, než nahrávací část EMI koupil konkurenční Universal.
Hudbou se amatérsky bavil, a pro svůj domácí projekt si vymyslel jméno Instituto Mexicano del Sonido v době, kdy se v Mexiku rozjížděla elektronická scéna a první rave. Zkratka IMS zní skoro stejně jako IMSS, tedy Mexický institut sociálního pojištění, nejbyrokratičtější úřad, na jaký si vzpomněl. Vyřídit tam cokoli je podle něj noční můra na celou věčnost a patří to k mexickému folkloru. Po letech dodal, že jméno si člověk vybírá, když je hodně mladý a hodně hloupý…
Každý rok před Vánoci rozdával přátelům cédéčko s nejlepšími skladbami roku a přimíchával mezi ně vlastní pokusy, ve kterých lepil staré mexické desky na moderní rytmy. Pod jménem Mexican Institute of Sound pak začal remixovat skladby kapelám a kamarádům, třeba britským Placebo nebo argentinským Babasónicos.
„MÉJICO MÁXICO“ A NÁVŠTĚVY V CUERNAVACE
Juan García Esquivel byl mexický aranžér, který v Americe koncem padesátých let natáčel podivuhodné orchestrální desky plné stereofonních efektů. V devadesátých letech je pro sebe objevili sběratelé a z Esquivela se stala kultovní postava. Lara vzpomíná, že ve dvaadvaceti za ním jezdil do domu v Cuernavace. Esquivel měl tehdy zlomenou kyčel a byl dost skleslý, přesto se spřátelili a hodně z toho, co mu pan Juan poradil, je podle Lary slyšet na debutu Mexican Institute of Sound. Esquivel zemřel v roce 2002 a vydání desky se nedočkal.
Deska „Méjico Máxico“, jejíž název si hraje se starým pravopisem slova México, vyšla v lednu 2006 u losangeleského vydavatelství Nacional Records, v Mexiku u Noiselab a ve Španělsku u Lovemonk. Lara ji poskládal z úryvků víc než tří set nahrávek z dvacátých až šedesátých let a vedle Esquivela na ni dostal i spisovatele Juana Rulfa, autora románu „Pedro Páramo“, kterého tam slyšíme číst vlastní text.
Lara chtěl znít jako De La Soul nebo A Tribe Called Quest, případně jako Kraftwerk nebo Can, jenže začínal se samply z jihoamerických a mexických desek, a tak všechno, co udělal, nakonec znělo jako música tropical, jak se v Mexiku říkalo veškeré hudbě, při které se tancuje. Je to slyšet hned v jeho první skladbě „Mirando a las Muchachas“ (Koukám na holky). Dal si na desce obrovskou práci s vrstvením stereofonních efektů, ale když jí poslal na mastering, zvukař mu oznámil, že je celá mono. Lara dodnes neví, jak se to stalo, a svému mladšímu já by prý poradil jediné: ať si konečně přečte návod k Pro Tools.
Ve Spojených státech se desky chytila na rádiu KCRW v Los Angeles a stanici KEXP v Seattlu a psaly o ní Spin i New York Times. Doma to bylo horší. Když na rave party pouštěl kubánského krále mamba Péreze Prada, házeli po něm lahve s vodou. Fanoušci cumbie mu vyčítali, že dělá elektroniku, a elektronici, že pouští cumbii. Rockeři ho rovnou poslali do háje. Lara tvrdil, že to na fanoušky bylo příliš sofistikované a eklektické. Mexická společnost je podle něj strašně konzervativní. Mladí a chudí prý poslouchají cumbiu, staří mariachi, kdežto corridos, vyprávěné balady ze severu země, prý poslouchají jen zloději. A všechno to je naco, tedy buranské.
„EL MICRÓFONO“ VE HŘE FIFA
Druhá deska „Piñata“ (Piňata) vyšla v roce 2007 a hostují na ní členové Tom Tom Club, vedlejšího projektu Talking Heads, i Babasónicos. Skladba „El Micrófono“ (Mikrofon) se dostala do fotbalové hry FIFA 08 a „A Girl Like You“ do první řady seriálu „Californication“. O dva roky později přišla deska „Soy Sauce“ (Sójová omáčka). Rapuje na ní Ad-Rock z Beastie Boys a skladbu „Alocatel“ si z ní vybrali autoři hry FIFA 10. Lara přitom pořád seděl ve vedení EMI.
V roce 2010 slavilo Mexiko dvě stě let od začátku boje za nezávislost a Lara dostal zakázku na hudbu pro část oficiálního průvodu. Vydal ji na EP „Suave Patria“ (Něžná vlast), pojmenovaném podle slavné básně Ramóna Lópeze Velardeho z roku 1921, a skladby na něm nazval podle témat z ústavy: „Educación“ (Vzdělání), „Libertad de Expresión“ (Svoboda projevu) nebo „Territorio“ (Území). Měly podle oficiálního prohlášení připomínat pasáže mexické ústavy a vykreslit zvukovou krajinu celé země. Muž, kterému kdysi říkali zloděj,teď najednou skládal pro státní oslavu…
VÝBUŠNINY VE VEDLEJŠÍM DOMĚ
V prosinci 2006 vyhlásil prezident Felipe Calderón válku drogovým kartelům a do konce jeho vlády v ní zemřely desítky tisíc lidí. Když Lara natáčel čtvrtou desku, našlo se v sousední budově velké množství plastické trhaviny C-4. Tehdy podle vlastních slov pocítil, že politika dorazila až ke dveřím jeho domu.
Deska „Político“ (Politický) vyšla v srpnu 2012, v roce prezidentských voleb, a Lara jí pro sebe nazval „Sandinista!“, podle politicky nabitého trojalba The Clash z roku 1980. Mezi taneční hudbou a politickým prohlášením podle něj nemá být žádný rozpor. Ve skladbě „México“ použil úryvek státní hymny a v textu stojí: „Somos víctimas de un estado confiscado, con un gobierno involucrado en las ganancias del narco“ (Jsme oběti ukradeného státu, s vládou, která má podíl na zisku z obchodu s drogami).
Nejslavnější se z ní stala skladba „Es-Toy“, jejíž název si hraje se slovem estoy (jsem). V roce 2013 se dostala do hry Grand Theft Auto V. Zní tam ve smyšleném rádiu East Los FM, které Lara ve hře moderuje spolu s losangeleským rozhlasovým moderátorem Donem Chetem…
S producentem Toy Selectahem z Monterrey, bývalým členem rapové skupiny Control Machete, pak Lara s podporou Red Bullu objel Kingston, Londýn, New York, Los Angeles i São Paulo a všude nahrával s místními muzikanty. Deska „Compass“ (Kompas) vyšla v roce 2015.Když na Jamajce točil s Tootsem Hibbertem z Toots and the Maytals a přinesl mu píseň, která začínala slovem „No“, Toots se na něj podíval a řekl, že tohle slovo do svých písní nikdy nedává. Lara si z toho odnesl, že při psaní písní se vyplatí zůstat pozitivní.
MORRISSEY Z BARRIA
Mexičané, a ještě víc Mexičané ve Spojených státech, Morrisseyho zbožňují. Lara to vysvětluje tím, že se Morrissey podobá Juanu Gabrielovi, kterého považuje za největší mexickou pěveckou hvězdu. Oba mají sklon k ironii a melodramatu, zlehčují smrt, smějí se, když je čas brečet, a hrají si s vlastní sexualitou, což je v tak mačistické zemi, jako je Mexiko, hodně dráždivé. Spolu se Sergiem Mendozou z kapely Calexico proto v roce 2015 založil projekt Mexrrissey, jehož jméno vzniklo spojením slov Mexiko a Morrissey. Přizvali tam třeba zpěvačku Ceci Bastidu z tijuanské punkové kapely Tijuana No! nebo houslistu Alejandra Florese z rockové skupiny Café Tacvba. Nejde ale o revival. Písně přetváří tak, jak by je hrál Morrissey, pokud by pocházel ze stejného barria, tedy čtvrti, jako on, a kytary se do trubek podle něj převádějí samy. Z „Girlfriend in a Coma“ se stala „Camilo in a Coma“.
V dubnu 2015 vyjel Mexrrissey na turné po Británii a v březnu 2016 vydal u britského vydavatelství Cooking Vinyl desku „No Manchester“. Název je slovní hříčka, protože mexické no manches znamená zhruba nekecej…
PROPAGÁTOR ŽÁNRU CUMBIA
Mexičtí muzikanti z kolumbijského žánru cumbia podle Lary udělali volnější a bláznivější hudbu s víc kubánskými vlivy. Mexická střední třída ji ale dlouho brala jako zábavu pro chudé. Kapela Los Ángeles Azules (Modří andělé), kterou založili sourozenci Mejía Avante z Iztapalapy na východě metropole, hrála cumbii desítky let, rockoví fanoušci o ní ale nechtěli slyšet. To se změnilo v roce 2013, kdy kapela vystoupila na rockovém festivalu Vive Latino.
Lara pak s Toy Selectahem a Jorgem Mejíou Avantem produkoval její desku „Cómo te voy a olvidar“ (Jak bych na tebe mohl zapomenout), na kterou přizvali hosty z jiných žánrů, třeba zpěvačky Lilu Downs a Carlu Morrison nebo Saúla Hernándeze, zpěváka rockové kapely Caifanes. Deska vyšla v únoru 2014 a do dubna 2016 se jí prodalo přes šest set tisíc fyzických nosičů. Za to dostala mexickou cenu – dvojnásobný diamant, jako první deska v Mexiku za patnáct let. Lara o Los Ángeles Azules říkal, že jsou pro cumbii tím, čím byl pro flamenco Camarón de la Isla.
Lara tvrdí, že v tomto případě měl hlavně štěstí: z toho, co se mu líbilo, a šlo kdysi proti proudu se později stala móda. Když jako dřív DJ pouštěl cumbii, lidé se mu posmívali. Dnes je cumbia podle něj zpátky v hlavním proudu…
DJ KOSTLIVEC VE FILMU „COCO“
Režisér Lee Unkrich ze studia Pixar na Laru narazil, když na internetu hledal mexickou hudbu. Při natáčení filmu „Coco“ (2017) mu Lara pomáhal zorientovat se v mexických rytmech a pochopit, kde se v zemi hraje jaká hudba. Pomáhal i skladateli Michaelu Giacchinovi a do filmu napsal píseň „Jálale“ (Do toho). Na párty v říši mrtvých se v něm dokonce sám objeví jako kostlivec za gramofony. Nahrávání a práce na filmu probíhala v jeho domě. Když občas narazil na kouřící mariachi na schodech, a když mu začali hudebnící v ložnici jíst Cheetos, pochopil, že potřebuje studio.
Pořídil si ho ve čtvrti Roma. Čtvrť byla tehdy zanedbaná, a ještě se nevzpamatovala ze zemětřesení z roku 1985. Když převzal klíče od domu a šel se dovnitř podívat, po návratu mu na autě chyběla zrcátka. Dnes je Roma podle něj Disneyland plný turistů.
Hollywood si ho pak zavolal znovu. U filmu „Black Panther: Wakanda nechť žije“ (2022) měl na starosti nahrávání v Mexiku a těšilo ho, že se skupina Mono Blanco, která hraje veracruzský son jarocho, objevila v titulcích hlavní skladby vedle Rihanny. Pro film „Thor: Láska jako hrom“ nahrával všechno, co nehraje orchestr, tedy syntezátory. Jinak odmítá hollywoodské nabídky, které k mexické kultuře nepřistupují s respektem. V roce 2021 vydal desku „Distrito Federal“ (Federální distrikt), pojmenovanou podle dřívějšího úředního názvu hlavního města, kterou sám nazval milostným dopisem svému městu. Hostují na ní třeba Graham Coxon z Blur nebo americký zpěvák mexického původu Cuco.
„RUIDO TOVAR“ S MERIDIAN BROTHERS
Za nejlepšího muzikanta Latinské Ameriky považuje Lara Eblise Álvareze, který v Bogotě vede skupinu Meridian Brothers a mixuje kolumbijskou tropickou hudbu s psychedelií. Roky ho přemlouval, aby spolu natočili desku, a Álvarez se do toho nechtělo. Lara to nakonec vzdal. Jenže pak se Álvarez zamiloval do Mexičanky a začal v Mexiku trávit hodně času. Poslouchal tam mexickou cumbii ze sedmdesátých a osmdesátých let, a jednoho dne Larovi zavolal sám.
Rok se pak scházeli v Larově studiu a natočili desku „Ruido Tovar“, pojmenovanou po Rigu Tovarovi (ruido znamená hluk). Tovar byl zpěvák z Matamorosu, který v sedmdesátých letech míchal cumbii s rockem a popem a proměnil zvuk mexické populární hudby. Lara o něm vypráví, že na posledních deskách zpíval hlavně o UFO, oblékal se do skafandru a tvrdil, že je s mimozemšťany v kontaktu. Na jeho koncert v Monterrey prý přišlo víc lidí než na papeže na tomtéž místě. Lara s Álvarezem si vybrali syntezátory, ke kterým se cumbioví muzikanti v sedmdesátých letech mohli dostat, tedy Prophety, Moogy, Juna a Jupitery, a postavili je vedle sebe jako kdysi Rick Wakeman z Yes.
Zhruba pět let předtím dostal Lara textovou zprávu od amerického písničkáře Becka, že je právě dvě ulice od jeho studia. Od té doby spolu nahrávají, a když se Beck dozvěděl o desce s Álvarezem, chtěl na ní být taky. Ve skladbě „Cumbia Beckiana“ hraje na kytaru ve stylu blues z delty Mississippi a „Ritmo Babilonia“ (Babylonský rytmus) se podle Lary stala Beckovou písní, jakmile ji začal zpívat. Deska vyšla v květnu 2026 u newyorského vydavatelství Ansonia, které Lara pro latinskoamerickou hudbu staví na roveň jazzovému Blue Note. Část roku teď žije v Los Angeles a naživo chce hrát už jen pár let.
Na obal výběru „Algo-Ritmo“, který k dvacátému výročí vyšel v roce 2024, dal Lara kamennou hlavu se svou tváří, která vypadá jako stará vykopávka. O svém městě říká, že ho mnohokrát postavili a zase zbořili, od aztéckého Tenochtitlánu po dnešek, a že jeho vlastní život je stejně jako ono město hromadou smíchaných vrstev. Výkupčí šrotu, kteří mu poslali výhružný dopis, stále jezdí po tomtéž městě a skupují staré železo, aby se dalo roztavit a použít znovu…
VYBRANÁ DISKOGRAFIE
Méjico Máxico (2006) — Debut poskládaný z víc než tří set úryvků starých mexických desek, s Esquivelem a hlasem Juana Rulfa. Klíčové skladby: „Mirando a las Muchachas“ (Koukám na holky), „Juan Rulfo“, „Cybermambo“.
Soy Sauce (Sójová omáčka, 2009) — Deska, na které rapuje Ad-Rock z Beastie Boys a ze které si autoři hry FIFA 10 vybrali „Alocatel“. Klíčové skladby: „Yo Digo Baila“ (Já říkám tancuj), „Alocatel“.
Político (Politický, 2012) — Taneční deska z doby drogové války, kterou Lara přirovnával k „Sandinista!“ od The Clash. Klíčové skladby: „México“, „Especulando“ (Spekulace), „Es-Toy“.
Distrito Federal (Federální distrikt, 2021) — Milostný dopis hlavnímu městu, s Grahamem Coxonem z Blur nebo Cucem. Klíčová skladba: „El Antídoto“ (Protijed).
Ruido Tovar (2026, s Meridian Brothers) — Pocta mexické cumbii sedmdesátých a osmdesátých let, natočená na tehdejší syntezátory. Klíčové skladby: „Cumbia Beckiana“, „Ritmo Babilonia“ (Babylonský rytmus).