![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/dFzVaBA.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\nNa hudebn\u00ed sc\u00e9nu p\u0159inesli origin\u00e1ln\u00ed mix seversk\u00e9 lidov\u00e9 hudby, rocku a elektroniky. V roce 1993 dostali \u0161v\u00e9dskou hudebn\u00ed cenu Grammis a v d\u00e1nsk\u00e9m Roskilde je poslouchalo dvacet tis\u00edc lid\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u010c\u00e1st sv\u00fdch n\u00e1stroj\u016f si postavili sami, a jeden z nich dokonce podle obr\u00e1zku, kter\u00fd si v polovin\u011b devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed vymyslel \u0161v\u00e9dsk\u00fd kresl\u00ed\u0159.<\/p>\n\n\n\n
RO\u010cN\u00cd KURZ VE SKINNSKATTEBERGU<\/strong><\/p>\n\n\n\n Anders Norudde, kter\u00fd se tehdy je\u0161t\u011b jmenoval Anders Stake, pracoval v ml\u00e1d\u00ed v \u017eelez\u00e1rn\u00e1ch v Degerforsu a po ve\u010derech hr\u00e1l na elektrickou kytaru. K seversk\u00e9 lidov\u00e9 hudb\u011b se dostal d\u00edky skupin\u011b Kebnekajse, kter\u00e1 v sedmdes\u00e1t\u00fdch letech m\u00edchala \u0161v\u00e9dsk\u00e9 polsky, tedy hudebn\u00ed doprovod k nejroz\u0161\u00ed\u0159en\u011bj\u0161\u00edm skandin\u00e1vsk\u00fdm lidov\u00fdm tanc\u016fm v t\u0159\u00ed\u010dtvrte\u010dn\u00edm rytmu, s rockem. Zaslechl ji v r\u00e1diu a d\u00edky n\u00ed za\u010dal nav\u0161t\u011bvovat folkov\u00e9 festivaly ve V\u00e4rmlandu. Nejv\u00edc ho fascinovaly v\u0161echny ty podivn\u00e9 hudebn\u00ed n\u00e1stroje, na kter\u00e9 tam narazil. Za\u010dal vyr\u00e1b\u011bt r\u016fzn\u00e9 vrbov\u00e9 p\u00ed\u0161\u0165aly a smy\u010dcov\u00e9 lyry, nejv\u00edc ho ov\u0161em uchv\u00e1tily n\u00e1stroje, kter\u00e9 dok\u00e1zaly vytv\u00e1\u0159et bordun. Co\u017e je st\u00e1l\u00fd, nep\u0159eru\u0161ovan\u00fd t\u00f3nov\u00fd nebo akordov\u00fd doprovod, kter\u00fd zn\u00ed po celou dobu skladby nez\u00e1visle na m\u011bn\u00edc\u00ed se melodii a vytv\u00e1\u0159\u00ed jak\u00fdsi hypnotick\u00fd zvukov\u00fd koberec, kter\u00fd hudb\u011b dod\u00e1v\u00e1 temnou, ritu\u00e1ln\u00ed a archaickou atmosf\u00e9ru.<\/p>\n\n\n\n V polovin\u011b osmdes\u00e1t\u00fdch let se p\u0159ihl\u00e1sil na ro\u010dn\u00ed kurz hry na folklorn\u00ed n\u00e1stroje na lidov\u00e9 \u0161kole um\u011bn\u00ed ve Skinnskattebergu. Vedl ho multiinstrumentalista Ale M\u00f6ller a Norudde tam poznal loutnistu H\u00e5llbus Totte Mattssona a perkusionistu Bj\u00f6rna Tollina.<\/p>\n\n\n Mattsson tou dobou studoval muzikantskou tradici sv\u00e9ho rodn\u00e9ho m\u011bsta Mory v Dalarn\u011b, hlavn\u011b melodie, kter\u00e9 z\u016fstaly po houslistovi Ljuder-Andersovi. Byly to prost\u00e9 a robustn\u00ed bordunov\u00e9 skladby, v\u011bt\u0161inou v d\u00f3rsk\u00e9 t\u00f3nin\u011b, a v\u00fdborn\u011b se hodily pro n\u00e1stroj moraharpa, star\u0161\u00ed podobu nyckelharpy. Na nyckelharp\u011b, \u0161v\u00e9dsk\u00e9m smy\u010dcov\u00e9m n\u00e1stroji, se t\u00f3ny nezkracuj\u00ed prsty, ale d\u0159ev\u011bn\u00fdmi kl\u00e1vesami. Norudde se do hry na moraharpu zamiloval. Mattsson ho za\u010dal doprov\u00e1zet na loutnu a Tollin se k nim p\u0159idal s tambur\u00ednou a dal\u0161\u00edmi perkusemi. Souzvuk t\u011bchhle t\u0159\u00ed n\u00e1stroj\u016f je nadchl. Mattsson pozd\u011bji vzpom\u00ednal, \u017ee se jejich instrumenty do sebe zamilovaly.<\/p>\n\n\n\n Po dokon\u010den\u00ed kurzu dostala trojice anga\u017em\u00e1 v divadle Folkteatern v G\u00e4vle. Re\u017eis\u00e9r Peter Oskarsson tam v letech 1988 a 1989 uv\u00e1d\u011bl inscenaci \u201eDen stora vreden\u201c (Velk\u00fd hn\u011bv) podle rom\u00e1nu Olofa H\u00f6gberga z roku 1906, eposu ze severn\u00edho \u0160v\u00e9dska, a hudbu k inscenaci aran\u017eoval Ale M\u00f6ller. Z divadla si muzikanti odnesli p\u0159edstavu, \u017ee budou vytv\u00e1\u0159et sv\u00e9 koncerty jako p\u0159edstaven\u00ed pln\u00e1 mystiky a archaick\u00e9ho zvuku, ov\u0161em s energi\u00ed rockov\u00e9 kapely.<\/p>\n\n\n Debutov\u00e1 deska \u201eHedningarna\u201c vy\u0161la v roce 1989 a kapela na n\u00ed je\u0161t\u011b hraje p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b akusticky, na moraharpy, nin\u011bry, dudy nebo housle. P\u0159eva\u017euj\u00ed na n\u00ed polsky, t\u0159eba \u201eH\u00e4xpolskan\u201c (\u010carod\u011bjnick\u00e1 polska). Tollin pozd\u011bji za\u010dal pou\u017e\u00edvat hlasit\u011bj\u0161\u00ed bic\u00ed, a kv\u016fli tomu p\u0159estaly mal\u00e9 mikrofony z divadla sta\u010dit. V\u0161echny n\u00e1stroje proto dostaly sn\u00edma\u010de, a kapela tak mohla za\u010d\u00edt hr\u00e1t i v klubech i na rockov\u00fdch p\u00f3di\u00edch. Etnomuzikolog Gunnar Ternhag jejich zvuk pozd\u011bji nazval v\u00fdrazem \u201eelektrifikovan\u00e1 starobylost\u201c. V roce 1990 za\u010dali p\u0159i koncertech ve stanech ur\u010den\u00fdch pro lidovou hudbu na rockov\u00fdch festivalech, p\u0159edv\u00e1d\u011bt i vizu\u00e1ln\u00ed show s kadidlem a sv\u011btly. K v\u011bt\u0161\u00edmu \u00fasp\u011bchu jim ale pomohlo a\u017e anga\u017em\u00e1 dvou finsk\u00fdch zp\u011bva\u010dek.<\/p>\n\n\n\n O LOUTN\u011a PODLE OBR\u00c1ZKU Z MINULOSTI<\/strong><\/p>\n\n\n\n Origin\u00e1l starobyl\u00e9ho n\u00e1stroje moraharpa vlastnil jako sb\u00edrkov\u00fd expon\u00e1t sv\u011btozn\u00e1m\u00fd \u0161v\u00e9dsk\u00fd mal\u00ed\u0159 Anders Zorn a dnes se nach\u00e1z\u00ed v jeho muzeu v Mo\u0159e. \u00dadajn\u011b poch\u00e1z\u00ed z roku 1526, chyb\u00ed mu struny i kl\u00e1vesy a o tom, jak se na n\u011bj kdysi hr\u00e1lo, se v\u00ed velmi m\u00e1lo. N\u00e1stroja\u0159 Leif Eriksson se podle n\u011bj pokusil postavit kopii, na kterou se d\u00e1 hr\u00e1t, a Hedningarna tento n\u00e1stroj p\u0159inesla na p\u00f3dia. Koncem osmdes\u00e1t\u00fdch let pou\u017e\u00edvali p\u011bt r\u016fzn\u00fdch moraharp, proto\u017ee je Norudde upravoval pro r\u016fzn\u00e9 t\u00f3niny. Jednu prodlou\u017eil, aby dos\u00e1hl ni\u017e\u0161\u00edho t\u00f3nu, jinou dokonce osadil basov\u00fdmi strunami a vznikla tak basharpa, na kterou hr\u00e1l Tollin. Jen Mattssonova loutna nem\u011bla s hudebn\u00ed tradic\u00ed Mory nic spole\u010dn\u00e9ho, a v kapele se proto vtipkovalo, \u017ee by m\u011bl hr\u00e1t sp\u00ed\u0161 na moragitaru, aby z nich byla opravdov\u00e1 kapela z regionu\u2026<\/p>\n\n\n V inscenaci Velk\u00e9ho hn\u011bvu hr\u00e1l d\u016fle\u017eitou roli skoltsko-s\u00e1msk\u00fd r\u00e1mov\u00fd buben. Kapela cht\u011bla vlastn\u00ed, a tak si ho objednala u n\u00e1stroja\u0159e ve finsk\u00e9m Tampere. Norudde s Mattssonem si b\u011bhem cesty pro n\u011bj p\u0159edstavovali, \u017ee kdo stav\u00ed kouzeln\u00e9 n\u00e1stroje, mus\u00ed b\u00fdt s\u00e1m trochu kouzeln\u00edk, mo\u017en\u00e1 n\u011bjak\u00fd s\u00e1msk\u00fd \u0161aman. V Tampere ale byli trochu zklam\u00e1ni, proto\u017ee tam na\u0161li modern\u00ed d\u00edlnu, ve kter\u00e9 vedle laponsk\u00fdch bubn\u016f vznikaly i elektrick\u00e9 kytary. N\u00e1stroja\u0159 jim jako bonus k bubnu p\u0159idal kus cedrov\u00e9ho d\u0159eva, kter\u00fd byl na v\u00fdrobu kytary nebo bubnu p\u0159\u00edli\u0161 tenk\u00fd.<\/p>\n\n\n Cestou do \u0160v\u00e9dska si Norudde vzpomn\u011bl na obr\u00e1zek z disertace muzikologa Jana Linga o nyckelharp\u011b. Byla to m\u011bdirytina, kterou v roce 1850 po\u0159\u00eddil topograf Thure Gustaf Rudbeck, kdy\u017e nav\u0161t\u00edvil porfyrov\u00e9 d\u00edlny v \u00c4lvdalenu. N\u00e1stroj, kter\u00fd na n\u00ed zachytil, se dochoval tak ne\u00fapln\u00fd, \u017ee z n\u011bj zbylo sotva t\u011blo, a Rudbeck si zbytek domyslel. Tvar mu nejsp\u00ed\u0161 p\u0159ipom\u00ednal kytaru, tak\u017ee mu p\u0159ikreslil pra\u017ece, a proto\u017ee se na nyckelharpu hraje smy\u010dcem, dokreslil i smy\u010dec s popruhem p\u0159es rameno. Norudde si \u0159ekl, \u017ee by se mohl pokusit postavit pr\u00e1v\u011b tenhle n\u00e1stroj z obr\u00e1zku, kter\u00fd ale ve skute\u010dnosti nikdy neexistoval. Vzal t\u011blo z moraharpy, svrchn\u00ed desku ud\u011blal z cedru z Tampere a p\u0159idal kytarov\u00fd krk a nov\u00fd n\u00e1stroj pok\u0159til jako moragitaru.<\/p>\n\n\n\n Pra\u017ece, se kter\u00fdmi od za\u010d\u00e1tku po\u010d\u00edtal, se na krk z r\u016fzn\u00fdch d\u016fvod\u016f nikdy nedostaly. Mattsson za\u010dal na bezpra\u017ecov\u00fd n\u00e1stroj hr\u00e1t, a proto\u017ee v t\u00e9 dob\u011b hodn\u011b poslouchal desky ir\u00e1ck\u00e9ho mistra Munira Ba\u0161\u00edra a n\u00fabijsk\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka Hamzy El-D\u00edna, zvuk moragitary mu \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc p\u0159ipom\u00ednal zvuk arabsk\u00e9ho n\u00e1stroje oud. Tak moragitaru p\u0159ejmenovali na moraoud. Od desky \u201eTr\u00e4\u201c z roku 1994 ho sly\u0161\u00edme na v\u0161ech albech Hedningarny, ve studiu v\u011bt\u0161inou jako druh\u00fd hlas k loutn\u011b.<\/p>\n\n\n Dva srdcovit\u00e9 ozvu\u010dnicov\u00e9 otvory a p\u011bt mal\u00fdch d\u00edrek do k\u0159\u00ed\u017ee p\u0159evzal moraoud od moraharpy a staly se pozn\u00e1vac\u00edm znamen\u00edm v\u0161ech n\u00e1stroj\u016f, kter\u00fdm kapela p\u0159ed\u0159adila slovo mora. Norudde je vyu\u010den\u00fd housla\u0159, v Leksandu studoval stavbu housl\u00ed \u010dty\u0159i roky a postavil jich jedena\u010dty\u0159icet. Na mora-n\u00e1stroje si ale nikdy nelepil pap\u00edrov\u00e9 \u0161t\u00edtky jako na housle. Podepisoval je tu\u017ekou p\u0159\u00edmo na d\u0159evo, t\u0159eba slovy ihopsl\u00e4ngd av Anders Norudde<\/em>, tedy: stloukl dohromady Anders Norudde.<\/p>\n\n\n\n Dlouho na moraoud hr\u00e1li jen muzikanti z Hedningarny. Nakonec jich ale Norudde postavil p\u0159es deset pro hudebn\u00edky z n\u011bkolika zem\u00ed a vlastn\u00ed moraoudy za\u010dal stav\u011bt i d\u00e1nsk\u00fd n\u00e1stroja\u0159 S\u00f8ren Vinther R\u00f8gen.<\/p>\n\n\n\n KAKSI! A MELODIE Z KOSKINY<\/strong><\/p>\n\n\n\n Na podzim 1990 za\u010dala kapela spolupracovat se zp\u011bva\u010dkami Sannou Kurki-Suonio a Tellu Paulasto. Ob\u011b studovaly na odd\u011blen\u00ed lidov\u00e9 hudby helsinsk\u00e9 Sibeliovy akademie a specializovaly se na archaick\u00fd karelsk\u00fd zp\u011bv. Podle historky, kterou kapela r\u00e1da vypr\u00e1v\u011bla, je muzikanti poprv\u00e9 zaslechli, kdy\u017e se jejich hlasy nesly univerzitn\u00edmi chodbami.<\/p>\n\n\n\n V roce 1991 podepsala Hedningarna smlouvu s vydavatelstv\u00edm Silence a v z\u00e1\u0159\u00ed 1992 u n\u011bj vydala desku \u201eKaksi!\u201c (finsky Dv\u011b). Hudebn\u00ed novin\u00e1\u0159 Lars Nylin ji ve sleevenote na obalu nazval soundtrackem ke st\u0159edov\u011bku. V roce 1993 za ni kapela dostala Grammis v kategorii lidov\u00e9 hudby a do roku 1995 se j\u00ed prodalo p\u011btat\u0159icet tis\u00edc kus\u016f, co\u017e je na \u0161v\u00e9dskou lidovou hudbu slu\u0161n\u00e9 \u010d\u00edslo. Skladbu \u201eKruspolska\u201c nav\u00edc zremixoval britsk\u00fd DJ Sasha a jeho verze se dostala do britsk\u00fdch \u017eeb\u0159\u00ed\u010dk\u016f.<\/p>\n\n\n Na desce je i skladba \u201eGrodan\u201c (\u017d\u00e1ba). Jej\u00ed melodii zaznamenal v roce 1906 finsk\u00fd muzikolog Armas Launis ve vesnici Koskina v Ingrii, kraji mezi Petrohradem a Estonskem, kter\u00fd dnes pat\u0159\u00ed k Leningradsk\u00e9 oblasti. Zp\u00edvala mu ji Liisa Petrontyt\u00e4r s mal\u00fdm \u017eensk\u00fdm sborem a byla to i\u017eorsk\u00e1 svatebn\u00ed p\u00edse\u0148, kterou d\u00edvky zp\u00edvaly nev\u011bst\u011b. Launis melodii p\u0159epsal do not a otiskl ve sb\u00edrce ingrijsk\u00fdch n\u00e1p\u011bv\u016f. Uvedl u n\u00ed vesnici i \u010d\u00edslo fonografick\u00e9ho v\u00e1le\u010dku, jm\u00e9no zp\u011bva\u010dky ale ne.<\/p>\n\n\n\n Hedningarna p\u0159i tvorb\u011b sv\u00e9 verze vych\u00e1zela z Launisova z\u00e1pisu. Nepou\u017eili p\u016fvodn\u00ed text z Ingrie, ale vzali ho z Kanteletaru, sb\u00edrky lyrick\u00fdch p\u00edsn\u00ed, kterou v roce 1840 vydal Elias L\u00f6nnrot, sestavovatel \u201eKalevaly\u201c. Na obalu pak u skladby stoj\u00ed jen \u201etrad., arr. Hedningarna\/A. Stake\u201c. Stejn\u011b nalo\u017eila s tou\u017e melodi\u00ed o rok d\u0159\u00edv finsk\u00e1 skupina V\u00e4rttin\u00e4, kter\u00e1 ji na desce \u201eOi Dai\u201c podepsala \u201etrad., arr. V\u00e4rttin\u00e4\u201c. Finsk\u00e1 etnomuzikolo\u017eka Heidi Haapoja-M\u00e4kel\u00e4 ob\u011bma kapel\u00e1m vy\u010d\u00edtala, \u017ee up\u0159ely ingrijsk\u00e9 zp\u011bva\u010dce autorstv\u00ed.<\/p>\n\n\n\n TR\u00c4 A JOJK FAR\u00c1\u0158OVY D\u011aVE\u010cKY<\/strong><\/p>\n\n\n\n T\u0159et\u00ed deska vy\u0161la v z\u00e1\u0159\u00ed 1994 a jmenovala se \u201eTr\u00e4\u201c (D\u0159evo), co\u017e \u0161v\u00e9dsky zn\u00ed skoro jako \u201etre\u201c, tedy t\u0159i. Kapela touto nahr\u00e1vkou kone\u010dn\u011b prorazila mimo Skandin\u00e1vii, a deska dostala dv\u011b nominace na Grammis. Britsk\u00fd t\u00fdden\u00edk Melody Maker se o n\u00ed zm\u00ednil velmi pochvaln\u011b. Do roku 1995 vy\u0161ly desky Hedningarny ve \u0160pan\u011blsku, Nizozemsku, Belgii, Polsku, Thajsku, Brit\u00e1nii i ve Spojen\u00fdch st\u00e1tech. Na festivalu v Roskilde hr\u00e1la kapela poprv\u00e9 u\u017e v roce 1993 a na dal\u0161\u00edm ro\u010dn\u00edku ji tam na druh\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed sc\u00e9n\u011b poslouchalo dvacet tis\u00edc lid\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Obal desky zdob\u00ed r\u00e1mov\u00fd buben s kresbami, kter\u00e9 na prvn\u00ed pohled vypadaj\u00ed jako skaln\u00ed rytiny nebo runy. P\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm pohledu je na n\u011bm Saturn nebo mu\u017e\u00ed\u010dek na m\u011bs\u00edci, kter\u00fd kou\u0159\u00ed d\u00fdmku. Je\u017eek vedle nich se pt\u00e1 \u201eVa?\u201c, \u0161v\u00e9dsky \u201eCo?\u201c\u2026<\/p>\n\n\n Ve skladb\u011b \u201eTuuli\u201c (V\u00edtr) pou\u017eila kapela archivn\u00ed nahr\u00e1vku \u0160v\u00e9dsk\u00e9ho rozhlasu. Zp\u00edv\u00e1 na n\u00ed Thomas Ponga, s\u00e1msk\u00fd zp\u011bv\u00e1k z vesnice Karesuando, kter\u00fd zem\u0159el v roce 1957. Jedn\u00e1 se o jojk, tradi\u010dn\u00ed s\u00e1msk\u00fd zp\u011bv, s n\u00e1zvem \u201ePr\u00e4stpigans jojk\u201c (Jojk far\u00e1\u0159ovy d\u011bve\u010dky). \u00daryvky z n\u011bj Hedningarna v po\u010d\u00edta\u010di p\u0159est\u0159\u00edhala a transponovala a p\u0159idala k nim improvizaci finsk\u00e9ho S\u00e1ma Wimmeho Saariho, kter\u00fd m\u00e1 ko\u0159eny ve stejn\u00e9m kraji.<\/p>\n\n\n\n O TURC\u00cdCH A TAMBUR\u00cdN\u011a<\/strong><\/p>\n\n\n\n V polovin\u011b devades\u00e1t\u00fdch let za\u010dala ve \u0160v\u00e9dsku r\u016fst podpora ultranacionalistick\u00fdch a xenofobn\u00edch skupin a projevilo se to i v hudb\u011b. Vznikly kapely jako Ultima Thule a dokonce \u017e\u00e1nr, kter\u00e9mu se za\u010dalo \u0159\u00edkat vikingarock. Americk\u00fd etnomuzikolog Benjamin Teitelbaum, autor knihy o hudb\u011b seversk\u00fdch nacionalist\u016f, upozor\u0148uje, \u017ee o skute\u010dnou lidovou hudbu se tihle lid\u00e9 zaj\u00edmali jen m\u00e1lo. Mal\u00fd pr\u016fnik ale existoval, a to pr\u00e1v\u011b v oblasti bordunrocku, ve kter\u00e9m Hedningarna ud\u00e1vala t\u00f3n. Mattias Karlsson, hlavn\u00ed ideolog strany Sverigedemokraterna (\u0160v\u00e9d\u0161t\u00ed demokrat\u00e9), v Teitelbaumov\u011b knize vzpom\u00edn\u00e1, \u017ee k tradi\u010dn\u00ed hudb\u011b se dostal p\u0159es Hedningarnu a p\u0159\u00edbuzn\u00e9 kapely Garmarna a Nordman.<\/p>\n\n\n Norudde s Mattssonem si v\u0161imli, \u017ee kolem roku 1994 za\u010dali mezi fanou\u0161ky p\u0159ib\u00fdvat lid\u00e9 s krajn\u011b pravicov\u00fdmi n\u00e1zory. \u201eHn\u011bdnut\u00ed\u201c publika jim vadilo, a po vypjat\u00e9m koncert\u011b v norsk\u00e9m Bergenu p\u0159i\u0161li se zaj\u00edmavou strategi\u00ed, jak se takov\u00fdch poslucha\u010d\u016f zbavovat. Za\u010dali z p\u00f3dia vypr\u00e1v\u011bt, kolik tureck\u00fdch hr\u00e1\u010d\u016f u\u010dilo Bj\u00f6rna Tollina hr\u00e1t na tambur\u00ednu a jak jsou za to vd\u011b\u010dn\u00ed\u2026<\/p>\n\n\n\n HIPPJOKK A KARELIA VISA<\/strong><\/p>\n\n\n\n V roce 1996 za\u010daly ob\u011b finsk\u00e9 zp\u011bva\u010dky kv\u016fli mate\u0159stv\u00ed a studiu vynech\u00e1vat koncerty. Paulasto se nakonec rozhodla z kapely definitivn\u011b odej\u00edt a m\u00edsto n\u00ed p\u0159i\u0161la Anita Lehtola, jej\u00ed spolu\u017ea\u010dka ze Sibeliovy akademie. Zvuk se m\u011bnil i jinak. Mattsson postavil basovou mandoru, loutnu s dlouh\u00fdm krkem a velk\u00fdm tenkost\u011bnn\u00fdm t\u011blem, a jako hr\u00e1\u010de na ni p\u0159izval rockov\u00e9ho baskytaristu Ulfa \u201eRockise\u201c Ivarssona.<\/p>\n\n\n\n Na desce \u201eHippjokk\u201c hostoval znovu Wimme Saari a tak\u00e9 norsk\u00fd kytarista Knut Reiersrud. Johan Liljemark na ni nahr\u00e1l didgeridoo, na kter\u00e9 se nau\u010dil hr\u00e1t b\u011bhem pobytu mezi australsk\u00fdmi Aboriginci. Kapela na n\u00ed cht\u011bla i oby\u010dejnou klasickou kytaru p\u0159elad\u011bnou do otev\u0159en\u00e9ho lad\u011bn\u00ed, jen\u017ee ta jim mezi starobyl\u00e9 n\u00e1stroje nezapadala. Norudde si poradil po sv\u00e9m. Tu\u0161\u00ed na ni domaloval povinn\u00e9 otvory ve tvaru srdce a p\u011bt d\u00edrek a kytara se zm\u011bnila v morahummel, pojmenovan\u00fd po hummelu, \u0161v\u00e9dsk\u00e9 bordunov\u00e9 cite\u0159e. Deska vy\u0161la v \u00fanoru 1997 a recenzent serveru AllMusic Kurt Keefner o n\u00ed napsal, \u017ee sice nen\u00ed jejich nejsiln\u011bj\u0161\u00ed, zato je ale nejv\u00edc hrav\u00e1. Jedna ze skladeb se dokonce jmenuje \u201eVals i fel dur\u201c (Val\u010d\u00edk ve \u0161patn\u00e9 t\u00f3nin\u011b). T\u00e9ho\u017e roku se Norudde o\u017eenil a p\u0159ijal p\u0159\u00edjmen\u00ed podle rodinn\u00e9 chalupy, kterou s man\u017eelkou Ingrid opravili. Na star\u0161\u00edch desk\u00e1ch se je\u0161t\u011b podepisuje jako Anders Stake.<\/p>\n\n\n V zim\u011b 1998 odjela kapela do rusk\u00e9 Kar\u00e9lie sb\u00edrat materi\u00e1l pro dal\u0161\u00ed desku a na ja\u0159e a v l\u00e9t\u011b ji nato\u010dila. Ivarsson po nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed ode\u0161el. \u201eKarelia Visa\u201c (Karelsk\u00e1 p\u00edse\u0148) vy\u0161la v roce 1999 a kapela s n\u00ed objela Skandin\u00e1vii a uspo\u0159\u00e1dala t\u0159\u00edt\u00fddenn\u00ed turn\u00e9 ve Spojen\u00fdch st\u00e1tech. V Minneapolis pak tane\u010dn\u00ed soubor Flying Foot Forum p\u0159ipravil na jej\u00ed hudbu p\u0159edstaven\u00ed a Hedningarna ho doprov\u00e1zela na\u017eivo. Ke kapele se tou dobou p\u0159idal Magnus Stinnerbom, kter\u00fd hraje na okt\u00e1vov\u00e9 housle.<\/p>\n\n\n HODINA VLKA<\/strong><\/p>\n\n\n\n V roce 2000 vyst\u0159\u00eddal zakl\u00e1daj\u00edc\u00edho \u010dlena Bj\u00f6rna Tollina perkusionista Christian Svensson. Zp\u011bva\u010dky Kurki-Suonio i Lehtola se s kapelou rozlou\u010dily a vr\u00e1tila se Tellu Paulasto, te\u010f u\u017e pod jm\u00e9nem Tellu Virkkala, a p\u0159ivedla s sebou dal\u0161\u00ed Finku, Liisu Matveinen. V t\u00e9hle sestav\u011b kapela nato\u010dila n\u011bkolik nov\u00fdch skladeb a dv\u011b z nich vy\u0161ly v roce 2003 na v\u00fdb\u011bru \u201e1989\u20132003\u201c. Je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e roku zp\u011bva\u010dky ode\u0161ly a Hedningarna na n\u011bkolik let z p\u00f3di\u00ed skoro zmizela.<\/p>\n\n\n V roce 2009 ozn\u00e1mila kapela na sv\u00fdch str\u00e1nk\u00e1ch, \u017ee chyst\u00e1 novou desku, tentokr\u00e1t jako trio. K Noruddemu a Mattssonovi se p\u0159idal zp\u011bv\u00e1k a houslista Samuel Andersson. O dva roky pozd\u011bji se remix skladby \u201eVargtimmen\u201c (Hodina vlka) z desky \u201eTr\u00e4\u201c objevil v upout\u00e1vce na videohru Zakl\u00edna\u010d 2: Vrahov\u00e9 kr\u00e1l\u016f, kterou podle knih Andrzeje Sapkowsk\u00e9ho vyrobilo polsk\u00e9 studio CD Projekt. V dubnu 2012, v roce p\u011btadvac\u00e1t\u00e9ho v\u00fdro\u010d\u00ed zalo\u017een\u00ed skupiny, vy\u0161la deska \u201e&\u201c s v\u00fdrazn\u00fdm politick\u00fdm podtextem a s hostov\u00e1n\u00edm \u0161v\u00e9dsk\u00e9ho kultovn\u00edho dua Philemon Arthur and the Dung. N\u00e1sledoval u\u017e jen v\u00fdb\u011br dosud nevydan\u00fdch nahr\u00e1vek z let 1992 a\u017e 2003 nazvan\u00fd \u201eKult\u201c (2016). Novou desku od t\u00e9 doby kapela nevydala, na\u017eivo ale v\u00fdjime\u010dn\u011b hraje d\u00e1l. V roce 2023 vystoupila ve Visby na Gotlandu.<\/p>\n\n\n Norudde r\u00e1d vysv\u011btluje, pro\u010d kapela v\u017edycky hledala drsn\u00e9 melodie a r\u016fzn\u011b pokroucen\u00e9 rytmy, kter\u00e9 by mohla pou\u017e\u00edt. Polska byla podle n\u011bj kdysi hudbou, p\u0159i kter\u00e9 lid\u00e9 tan\u010dili a\u017e do \u00fapln\u00e9ho vytr\u017een\u00ed. Probuzeneck\u00e1 n\u00e1bo\u017eensk\u00e1 hnut\u00ed ve Skandin\u00e1vii devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed takov\u00e9 tancov\u00e1n\u00ed nem\u011bla r\u00e1da. Housle pova\u017eovala za \u010f\u00e1bl\u016fv n\u00e1stroj a p\u00e1lila je, a to, co z p\u016fvodn\u00ed lidov\u00e9 hudby p\u0159e\u017eilo i industrializaci, bylo u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 uhlazen\u00e9 a slu\u0161n\u00e9. Se \u0161v\u00e9dsk\u00fdmi dudami a dal\u0161\u00edmi lidov\u00fdmi n\u00e1stroji to dopadlo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, proto\u017ee jejich tradice v devaten\u00e1ct\u00e9m stolet\u00ed vym\u0159ela \u00fapln\u011b. Muzikanti, kte\u0159\u00ed tradici v osmdes\u00e1t\u00fdch letech o\u017eivovali, nem\u011bli podle \u010deho hr\u00e1t a museli si p\u016fvodn\u00ed hudbu do velk\u00e9 m\u00edry vymyslet. Hedningarna v tom do\u0161la trochu d\u00e1l ne\u017e ostatn\u00ed. Vymyslela si vlastn\u00ed n\u00e1stroje i celou pohanskou minulost a publikum tu hru hr\u00e1lo s n\u00ed, proto\u017ee v\u011bd\u011blo, \u017ee je to hra. \u201eJe to jenom zatracen\u00e1 fantazie,\u201c \u0159ekl o tvorb\u011b Hedningarny Norudde, ale zn\u00ed to p\u0159itom, jako by to tu bylo odjak\u017eiva\u2026<\/p>\n\n\n VYBRAN\u00c1 DISKOGRAFIE<\/strong><\/p>\n\n\n\n Hedningarna<\/strong> (1989) \u2014 Debut, na kter\u00e9m kapela hraje je\u0161t\u011b bez zp\u011bva\u010dek a p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b akusticky. P\u0159eva\u017euj\u00ed na n\u011bm polsky a vedle moraharpy zn\u00ed nin\u011bry, dudy a housle. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: \u201eH\u00e4xpolskan\u201c (\u010carod\u011bjnick\u00e1 polska), \u201eS\u00e4rna gamla brudmarsch\u201c (Star\u00fd svatebn\u00ed pochod ze S\u00e4rny).<\/p>\n\n\n\n Kaksi!<\/strong> (Dv\u011b, 1992) \u2014 Prvn\u00ed deska se zp\u011bva\u010dkami Sannou Kurki-Suonio a Tellu Paulasto a prvn\u00ed velk\u00fd prodejn\u00ed \u00fasp\u011bch. Kapela za ni v roce 1993 dostala Grammis. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: \u201eKruspolska\u201c, \u201eGrodan\u201c (\u017d\u00e1ba), \u201eChicago\u201c.<\/p>\n\n\n\n Tr\u00e4<\/strong> (D\u0159evo, 1994) \u2014 Deska, se kterou kapela prorazila mimo Skandin\u00e1vii a na kter\u00e9 poprv\u00e9 zn\u00ed moraoud. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: \u201eVargtimmen\u201c (Hodina vlka), \u201eTuuli\u201c (V\u00edtr), \u201eT\u00e4ss’on nainen\u201c (Tady je \u017eena).<\/p>\n\n\n\n Hippjokk<\/strong> (1997) \u2014 Deska nato\u010den\u00e1 bez finsk\u00fdch zp\u011bva\u010dek, zato se s\u00e1msk\u00fdm zp\u011bv\u00e1kem Wimmem Saarim a s didgeridoo Johana Liljemarka. Podle recenzenta AllMusic nejhrav\u011bj\u0161\u00ed v jejich diskografii. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: \u201eH\u00f6glorfen\u201c, \u201eVals i fel dur\u201c (Val\u010d\u00edk ve \u0161patn\u00e9 t\u00f3nin\u011b).<\/p>\n\n\n\n &<\/strong> (2012) \u2014 N\u00e1vrat po t\u0159in\u00e1cti letech od posledn\u00ed studiov\u00e9 desky, tentokr\u00e1t v triu se Samuelem Anderssonem. Deska s v\u00fdrazn\u00fdm politick\u00fdm podtextem, na kter\u00e9 hostuje kultovn\u00ed duo Philemon Arthur and the Dung.<\/p>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/anders-norudde-279d5ca0-6d40-4bed-ab86-17a9c2730ca-resize-750.jpeg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/51KQ4JNRRJL._UF8941000_QL80_.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/images.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/27_front-1024x304.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/Figur-3-Moraoud-nr-1-Foto-foerfattarna.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/0x1900-000000-80-0-0-1-1024x1024.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/0x1900-000000-80-0-0-1024x1024.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/garmarna-1024x1024.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/hipp.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/karelia.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/m1000x1000-1.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/m1000x1000.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/hedningarna-c-Peter-Lloyd-ok_0-1024x768.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/10\/m1000x1000-2.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n