![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/tributo-a-elis-regina-foto-mandy-medeiros-1024x682.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\nV \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku sta nejlep\u0161\u00edch brazilsk\u00fdch desek v\u0161ech dob, kter\u00fd sestavila tamn\u00ed redakce Rolling Stonu, skon\u010dila jej\u00ed desky \u201eElis & Tom“ na jeden\u00e1ct\u00e9m m\u00edst\u011b a \u201eFalso Brilhante“ na \u0161estat\u0159ic\u00e1t\u00e9m. A jako o nejv\u011bt\u0161\u00ed zp\u011bva\u010dce v d\u011bjin\u00e1ch zem\u011b o n\u00ed brazilsk\u00fd tisk mluv\u00ed dodnes\u2026<\/p>\n\n\n\n
Stala se hv\u011bzdou n\u011b\u010deho, \u010demu se \u0159\u00edk\u00e1 m\u00fasica popular brasileira, neboli MPb. Nen\u00ed to p\u0159\u00edmo \u017e\u00e1nr v evropsk\u00e9m smyslu slova. Jedn\u00e1 se sp\u00ed\u0161 n\u00e1zorov\u00fd proud, kter\u00fd se v polovin\u011b \u0161edes\u00e1t\u00fdch let zformoval kolem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee brazilsk\u00e1 p\u00edse\u0148 m\u00e1 b\u00fdt z\u00e1rove\u0148 chytr\u00e1, zp\u011bvn\u00e1 a s dom\u00e1c\u00edmi ko\u0159eny. Ve\u0161la se do n\u011bj samba, bossa nova, severov\u00fdchodn\u00ed folklor nebo jazzov\u00e9 harmonie. Rock u\u017e ne. Z \u010deho\u017e, jak se dozv\u00edme d\u00e1l, vznikla p\u011bkn\u00e1 kulturn\u00ed v\u00e1lka\u2026<\/p>\n\n\n\n
Hv\u011bzdy brazilsk\u00e9 hudby \u0161edes\u00e1t\u00fdch let se nerodily v klubech, ani v hudebn\u00edch studi\u00edch. Vznikaly, a ob\u010das rychle zanikaly v televizi. Hlavn\u011b v sout\u011b\u017e\u00edch, ve kter\u00fdch se p\u0159ed nabit\u00fdm divadlem hr\u00e1lo o ceny, o smlouvy a o hlavn\u011b o to, kter\u00fd \u017e\u00e1nr se prosad\u00ed a m\u00e1 pr\u00e1vo existovat v r\u00e1mci MPB. Porota sed\u011bla na jevi\u0161ti, s\u00e1l hu\u010del a p\u00edskal podle toho, ke kter\u00e9 stran\u011b sporu se hl\u00e1sil, a p\u0159enos sledovala cel\u00e1 zem\u011b. Kari\u00e9ra se tam dala ud\u011blat za jedin\u00fd ve\u010der. A stejn\u011b rychle tam mohla zaniknout. Elis Regina si pro\u0161la oboj\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
O KLAV\u00cdRU, NA KTER\u00dd NAKONEC NEBYLY PEN\u00cdZE<\/strong><\/p>\n\n\n\n Narodila se 17. b\u0159ezna 1945 v Porto Alegre, hlavn\u00edm m\u011bst\u011b nejji\u017en\u011bj\u0161\u00edho brazilsk\u00e9ho st\u00e1tu Rio Grande do Sul. Od Ria i od Bahie, tedy od m\u00edst, kde brazilsk\u00e1 popul\u00e1rn\u00ed hudba vznikala, j\u00ed d\u011blilo tis\u00edc kilometr\u016f, a v roce 1945 se takov\u00e1 vzd\u00e1lenost po\u010d\u00edtala dvojn\u00e1sobn\u011b. Jej\u00ed otec Romeu pracoval, kde se dalo, a \u010dasto nepracoval v\u016fbec a rodina bydlela v chud\u00e9 d\u011blnick\u00e9 \u010dtvrti.<\/p>\n\n\n\n Poprv\u00e9 j\u00ed do rozhlasu p\u0159ivedli jako malou holku. R\u00e1dio Farroupilha vys\u00edlalo d\u011btskou sout\u011b\u017e Clube do Guri, a kdy\u017e Elis poprv\u00e9 p\u0159istoupila k mikrofonu, nedok\u00e1zala vydat ani hl\u00e1sku. Zlomilo se to a\u017e po p\u00e1r minut\u00e1ch p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b zazp\u00edvala, v\u0161ichni on\u011bm\u011bli p\u0159ekvapen\u00edm. Odvezla si prvn\u00ed cenu. Jak\u00e1si nevysv\u011btliteln\u00e1 hr\u016fza z prvn\u00edho kroku na jevi\u0161t\u011b j\u00ed ale z\u016fstala do konce \u017eivota a p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm vystoupen\u00edm byla stra\u0161liv\u011b nesnesiteln\u00e1.<\/p>\n\n\n Nejd\u0159\u00edv to vypadalo, \u017ee z n\u00ed bude pianistka. Dva roky chodila na klav\u00edr a \u0161lo j\u00ed to rychle a dob\u0159e. Jen\u017ee jednoho dne p\u0159i\u0161el okam\u017eik, kdy bylo pot\u0159eba koupit dom\u016f n\u00e1stroj, nebo p\u0159estat hr\u00e1t. A na klav\u00edr pen\u00edze nebyly. Zp\u00edvat se dalo zadarmo. A tak se stala zp\u011bva\u010dkou.<\/p>\n\n\n\n V necel\u00fdch \u010dtrn\u00e1cti podepsala svoj\u00ed prvn\u00ed profesion\u00e1ln\u00ed smlouvu s R\u00e1diem Ga\u00facha, a za\u010dala vyd\u011bl\u00e1vat v\u00edc ne\u017e jej\u00ed otec. Ten to nenesl p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, a rodinn\u00e9 vztahy od t\u00e9 doby u\u017e nikdy nebyly p\u0159\u00edli\u0161 v\u0159el\u00e9.<\/p>\n\n\n\n Mezi lety 1961 a 1963 nato\u010dila t\u0159i desky: \u201eViva a Brotol\u00e2ndia“, \u201ePoema“ a \u201eO Bem do Amor“. Jedn\u00e1 se o nahr\u00e1vky d\u011btsk\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky z provincie a s jej\u00ed pozd\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdnou kari\u00e9rou nemaj\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n Dne 31. b\u0159ezna 1964, tedy v den, kdy v Braz\u00edlii do\u0161lo k vojensk\u00e9mu pu\u010di, odcestovala s otcem do Ria. Bylo j\u00ed devaten\u00e1ct. Jej\u00ed matka z\u016fstala v Porto Alegre s mlad\u0161\u00edm bratrem Rog\u00e9riem a o tomhle datu pozd\u011bji mluvila jako o dni, kdy ztratila dceru.<\/p>\n\n\n ARRAST\u00c3O A O FINO DA BOSSA<\/strong><\/p>\n\n\n\n Rio de Janeiro m\u011blo v roce 1964 sv\u00e9 hudebn\u00ed centrum v jedn\u00e9 slep\u00e9 uli\u010dce v Copacaban\u011b. Jmenovala se Beco das Garrafas, tedy Uli\u010dka lahv\u00ed, a ke sv\u00e9mu jm\u00e9nu p\u0159i\u0161la d\u00edky obyvatel\u016fm okoln\u00edch dom\u016f, kte\u0159\u00ed po hlu\u010d\u00edc\u00edch hostech h\u00e1zeli z oken pr\u00e1zdn\u00e9 fla\u0161ky. Vedle sebe tam st\u00e1lo p\u011bt klub\u016f a hr\u00e1la se v nich ta nejlep\u0161\u00ed hudba, kter\u00e1 v zemi existovala.<\/p>\n\n\n\n Sc\u00e9n\u011b tehdy vl\u00e1dla bossa nova, zp\u00edvan\u00e1 polohlasem, s odstupem a jakoby skoro do ucha. Elis, kter\u00e1 v Beco das Garrafas za\u010dala vystupovat, d\u011blala p\u0159esn\u00fd opak. Chodila sice \u0161patn\u011b oble\u010den\u00e1, na p\u00f3diu nev\u011bd\u011bla co s rukama, ale jakmile otev\u0159ela pusu, p\u0159ehlu\u0161ila cel\u00fd s\u00e1l.<\/p>\n\n\n\n Vyhl\u00e9dl si ji tam skladatel Carlos Lyra, a cht\u011bl ji obsadit do hlavn\u00ed role sv\u00e9ho muzik\u00e1lu \u201ePobre Menina Rica“ (Chud\u00e1 bohat\u00e1 d\u00edvka). Aran\u017ee m\u011bl ps\u00e1t Ant\u00f4nio Carlos Jobim, pozd\u011bji zn\u00e1my jako Tom, autor celosv\u011btov\u00e9ho hitu Girl from Ipanema. Ten se na ni pod\u00edval a prohl\u00e1sil, \u017ee je z n\u00ed c\u00edtit churrasco, tedy grilovan\u00e9 maso a, \u017ee to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu. Bu\u010f ona, nebo on. Lyra tedy rad\u0161i sehnal jinou zp\u011bva\u010dku, proto\u017ee Jobima si nemohl dovolit ztratit. Elis si to dob\u0159e zapamatovala a pozd\u011bji mu to oplatila\u2026<\/p>\n\n\n\n V dubnu 1965 uspo\u0159\u00e1dala televize Excelsior prvn\u00ed Festival brazilsk\u00e9 popul\u00e1rn\u00ed hudby a se Elis do n\u011bj p\u0159ihl\u00e1sila se skladbou \u201eArrast\u00e3o“ (Z\u00e1tah) od dvojice autor\u016f Edu Loba a Vin\u00edciuse de Moraes. Je to p\u00edse\u0148 o ryb\u00e1\u0159\u00edch, kte\u0159\u00ed t\u00e1hnou s\u00ed\u0165, ale je pln\u00e1 dvojsmysl\u016f a cenzurou proklouzla jen o vl\u00e1sek. Elis p\u0159i televizn\u00edm p\u0159enosu rozto\u010dila pa\u017ee jako lopatky v\u011btrn\u00e9ho ml\u00fdna a z oby\u010dejn\u00e9ho v\u00fdjevu na pl\u00e1\u017ei vykouzlila oslavu cel\u00e9 zem\u011b. Vyhr\u00e1la a druh\u00fd den o n\u00ed psaly v\u0161echny noviny. Gesto se za\u0165atou p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 ud\u011blala nakonec, je\u0161t\u011b sehraje v jej\u00edm pozd\u011bj\u0161\u00edm \u017eivot\u011b v\u00fdznamnou roli, jen\u017ee tehdy to nikoho nenapadlo. Vysv\u011btlovat ho musela o sedm let pozd\u011bji vy\u0161et\u0159ovatel\u016fm\u2026<\/p>\n\n\n\n Sotva dva dny nato st\u00e1la na jevi\u0161ti divadla Paramount v S\u00e3o Paulu vedle zp\u011bv\u00e1ka Jaira Rodriguese. Z\u00e1znam koncertu vy\u0161el na desce pod n\u00e1zvem \u201eDois na Bossa“ (Dva na bossu) a prodalo se ho tolik, jako do t\u00e9 doby v Braz\u00edlii \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 nahr\u00e1vky. Firma proto rychle nechala nato\u010dit dv\u011b pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n Devaten\u00e1ct\u00e9ho kv\u011btna 1965 byl v televizi Record odvys\u00edl\u00e1n prvn\u00ed d\u00edl jej\u00edho vlastn\u00edho t\u00fddenn\u00edho po\u0159adu. Jmenoval se \u201eO Fino da Bossa“, tedy zhruba To nejlep\u0161\u00ed z bossy, nat\u00e1\u010del se v pond\u011bl\u00ed p\u0159ed publikem a vys\u00edlal se do cel\u00e9 zem\u011b. Zvala si do n\u011bj ka\u017ed\u00e9ho, kdo j\u00ed n\u011bjak zaujal. Od zaslou\u017eil\u00fdch veter\u00e1n\u016f rozhlasov\u00e9 \u00e9ry po dvacetilet\u00e9 skladatele, kte\u0159\u00ed je\u0161t\u011b nikdy nic nenahr\u00e1li. Bylo j\u00ed dvacet let a m\u011bla v rukou moc rozhodovat o tom, koho cel\u00e1 zem\u011b usly\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n TA\u017dEN\u00cd PROTI ELEKTRICK\u00ddM KYTAR\u00c1M<\/strong><\/p>\n\n\n\n Zat\u00edmco hv\u011bzda Elis stoupala, za\u010dala j\u00ed za z\u00e1dy r\u016fst konkurence. T\u00e1\u017e televize Record spustila v srpnu 1965 po\u0159ad Jovem Guarda, tedy Mlad\u00e1 garda, v jeho\u017e \u010dele st\u00e1l Roberto Carlos. Hr\u00e1l se v n\u011bm brazilsk\u00fd rokenrol s elektrick\u00fdmi kytarami, zp\u00edvalo se v n\u011bm o autech a o d\u00edvk\u00e1ch a mlad\u00ed ho zbo\u017e\u0148ovali.<\/p>\n\n\n\n Elis nikdy ne\u0161la pro ostr\u00e9 slovo daleko. V rozhovoru pro \u010dasopis Intervalo z roku 1966 ozna\u010dila i\u00ea-i\u00ea-i\u00ea (jak \u0159\u00edkala rocku) za svinstvo, kter\u00e9 deformuje mozky ml\u00e1de\u017ee. P\u00edsni\u010dky pr\u00fd maj\u00ed jen p\u00e1r t\u00f3n\u016f, aby se daly snadno zapamatovat, a texty nenesou \u017e\u00e1dn\u00e9 sd\u011blen\u00ed, jen hezky zn\u011bj\u00edc\u00ed slov\u00ed\u010dka o tane\u010dn\u00edch z\u00e1bav\u00e1ch.<\/p>\n\n\n\n V \u010dervenci 1967 dokonce iniciovala pochod proti rocku. Skupina hudebn\u00edk\u016f v \u010dele s Elis pro\u0161la ulicemi S\u00e3o Paula s transparenty s hesly na obranu \u201et\u00e9 prav\u00e9 brazilsk\u00e9 hudby\u201c a proti pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed elektrick\u00fdch kytar. V jednom \u0161iku s n\u00ed pochodovali t\u0159eba Gilberto Gil nebo Edu Lobo. Byla to ov\u0161em dost podivn\u00e1 manifestace a stoj\u00ed si za to \u0159\u00edct pro\u010d. Caetano Veloso upozornil u\u017e tehdy na to, \u017ee pochod se konal jen p\u00e1r t\u00fddn\u016f pot\u00e9, co televize Record st\u00e1hla \u201eO Fino da Bossa“ z vys\u00edl\u00e1n\u00ed a nahradila ho nov\u00fdm po\u0159adem, kter\u00fd Elis pot\u0159ebovala rozjet. Obrana n\u00e1rodn\u00edho folkloru se tak \u0161ikovn\u011b se\u0161la s jeho propagac\u00ed. Gil se to sice o des\u00edtky let pozd\u011bji pokou\u0161el vysv\u011btlovat tak, \u017ee jim tehdy ne\u0161lo o elektrickou kytaru jako n\u00e1stroj, ale o obranu dom\u00e1c\u00ed hudby v dob\u011b, kdy Braz\u00edlii zaplavoval import z anglosask\u00fdch zem\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 je pravda oboj\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Pro brazilskou sc\u00e9nu je to vlastn\u011b typick\u00e9. Estetick\u00fd spor, obchodn\u00ed z\u00e1jmy a vlasteneck\u00e1 gesta se od sebe nedaj\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b odd\u011blit, a prob\u00edhaj\u00ed na stejn\u00e9m jevi\u0161ti a \u010dasto i ve stejn\u00e9 televizn\u00ed budov\u011b.<\/p>\n\n\n\n O t\u0159i m\u011bs\u00edce pozd\u011bji se karta obr\u00e1tila. Na t\u0159et\u00edm festivalu televize Record zazp\u00edval Gilberto Gil s kapelou Os Mutantes p\u00edse\u0148 \u201eDomingo no Parque“ a Caetano Veloso s argentinskou skupinou \u201eAlegria, Alegria“. Tehdy se narodil nov\u00fd \u017e\u00e1nr, zvan\u00fd tropic\u00e1lia a kter\u00fd byl postaven\u00fd p\u0159esn\u011b na tom, co Elis odm\u00edtala, tedy na elektrick\u00fdch kytar\u00e1ch, na kol\u00e1\u017ei styl\u016f a hudebn\u00ed i textov\u00e9 ironii. Ona sama v t\u00e9m\u017ee roce dostala cenu jako nejlep\u0161\u00ed brazilsk\u00e1 interpretka a v \u0159\u00edjnu 1968 v novin\u00e1ch prohl\u00e1sila, \u017ee tropic\u00e1lia je jen do\u010dasn\u00fd proud, kter\u00fd po um\u011bleck\u00e9 str\u00e1nce nep\u0159in\u00e1\u0161\u00ed v\u016fbec nic.<\/p>\n\n\n Nem\u011bla pravdu, a za p\u00e1r let to prohl\u00e1\u0161en\u00ed vzala zp\u00e1tky. S Gilem a Caetanem za\u010dala nahr\u00e1vat a s Gilem se dokonce velmi sp\u0159\u00e1telila. Zd\u016fvod\u0148ovala to tak, \u017ee p\u0159ece ne\u0161lo o celo\u017eivotn\u00ed z\u00e1\u0161\u0165, ale o spor v r\u00e1mci jedn\u00e9 sezony, veden\u00fd v dob\u011b, kdy se rozhodovalo o tom, kdo bude m\u00edt v televizi hodinu vys\u00edlac\u00edho \u010dasu nav\u00edc.<\/p>\n\n\n\n Do toho v\u0161eho se v prosinci 1967 vdala. Ronaldo B\u00f4scoli byl novin\u00e1\u0159, texta\u0159 bossa novy a shodou okolnost\u00ed jeden z t\u011bch, s nimi\u017e se v Riu p\u0159edt\u00edm nejhlasit\u011bji h\u00e1dala. J\u00ed bylo dvaadvacet, jemu osmat\u0159icet. Nau\u010dil ji, jak se obl\u00e9kat a jak se chovat ve spole\u010dnosti, a poradil j\u00ed, aby si ost\u0159\u00edhala vlasy po vzoru Mii Farrowov\u00e9. Ten \u00fa\u010des pro n\u00ed byl typick\u00fd a\u017e do jej\u00ed smrti. V roce 1968 vystoupila dvakr\u00e1t v pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 Olympii, podruh\u00e9 v listopadu v \u010dern\u00fdch \u0161atech od Saint Laurenta, a osmkr\u00e1t musela p\u0159id\u00e1vat.<\/p>\n\n\n\n O GORIL\u00c1CH A H\u0158BITOV\u011a ZOMBIES<\/strong><\/p>\n\n\n\n V prosinci 1968 vydala vojensk\u00e1 vl\u00e1da institucion\u00e1ln\u00ed akt \u010d\u00edslo p\u011bt, kter\u00fdm rozpustila kongres, zru\u0161ila zbytky soudn\u00edch z\u00e1ruk a zavedla p\u0159edb\u011b\u017enou cenzuru. Caetana Velosa a Gilberta Gila zav\u0159eli a ti po propu\u0161t\u011bn\u00ed v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm roce rad\u011bji ode\u0161li do Lond\u00fdna, Chico Buarque odjel do \u0158\u00edma a Edu Lobo do Los Angeles.<\/p>\n\n\n\n Elis z\u016fstala doma. Na evropsk\u00e9m turn\u00e9 v roce 1969 ale novin\u00e1\u0159\u016fm \u0159ekla, \u017ee Braz\u00edlii te\u010f vl\u00e1dnou gorily. Neobe\u0161lo se to bez n\u00e1sledk\u016f. Jen na sebe nechaly chv\u00edli \u010dekat.<\/p>\n\n\n\n V z\u00e1\u0159\u00ed 1972 zp\u00edvala na arm\u00e1dn\u00ed olympi\u00e1d\u011b, tedy na vl\u00e1dn\u00edch vojensk\u00fdch slavnostech ke stopades\u00e1tilet\u00e9mu v\u00fdro\u010d\u00ed nez\u00e1vislosti. Vystoupen\u00ed p\u0159edch\u00e1zely v\u00fdslechy, p\u0159i kter\u00fdch j\u00ed vy\u0161et\u0159ovatel\u00e9 p\u0159edlo\u017eili fotografii se zdvi\u017eenou za\u0165atou p\u011bst\u00ed a cht\u011bli v\u011bd\u011bt, co to m\u00e1 znamenat. Byl to z\u00e1b\u011br ze star\u00e9ho televizn\u00edho vystoupen\u00ed k p\u00edsni \u201eArrast\u00e3o“. Zak\u00e1zali j\u00ed zp\u00edvat p\u00edsn\u011b \u201eUpa, Neguinho“ a \u201eBlack Is Beautiful“, a\u010dkoli oboj\u00ed vy\u0161lo na desk\u00e1ch a oboj\u00ed pro\u0161lo cenzurou.<\/p>\n\n\n\n Za tohle vystoupen\u00ed si nav\u00edc vyslou\u017eila kritiku svobodomysln\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti obyvatel, ke kter\u00e9 se sama po\u010d\u00edtala. Karikaturista Henfil vedl v satirick\u00e9m listu Pasquim rubriku, kter\u00e9 se \u0159\u00edkalo h\u0159bitov zombies, a poh\u0159b\u00edval do n\u00ed ve\u0159ejn\u011b zn\u00e1m\u00e9 lidi, kte\u0159\u00ed se podle n\u011bj zpronev\u011b\u0159ili. Elis do n\u00ed ulo\u017eil jako Elis Regentku, tedy s nar\u00e1\u017ekou na to, \u017ee m\u00edsto kr\u00e1lovny je z n\u00ed te\u010f spoluvl\u00e1dkyn\u011b gener\u00e1l\u016f. Kresba oblet\u011bla zemi.<\/p>\n\n\n\n Za n\u011bjakou dobu se se\u0161li u jednoho stolu v restauraci a Elis se do n\u011bj pustila. Ptala se ho, jak ji mohl poh\u0159b\u00edt za\u017eiva, kdy\u017e v\u016fbec nev\u00ed, co v\u0161echno tomu p\u0159edch\u00e1zelo, a rozplakala se. Henfil kr\u010dil rameny, \u017ee to byla p\u0159ece jenom kresba, a nakonec se nap\u016fl omluvil. Skon\u010dilo to p\u0159ekvapiv\u011b p\u0159\u00e1telstv\u00edm. Volala si s n\u00edm a vedli hovory o politice a Elis p\u0159es n\u011bj pos\u00edlala pen\u00edze lidem, kte\u0159\u00ed re\u017eim otev\u0159en\u011b napadali a p\u0159i\u0161li kv\u016fli tomu o v\u0161echno.<\/p>\n\n\n\n Ve stejn\u00e9m roce se j\u00ed rozpadlo man\u017eelstv\u00ed. S B\u00f4scolim se rozvedla v kv\u011btnu 1972, soud j\u00ed nep\u0159iznal nic a jemu vym\u011b\u0159il na syna alimenty ve v\u00fd\u0161i t\u0159\u00ed minim\u00e1ln\u00edch v\u00fdplat. Odst\u011bhovala se z Ria do S\u00e3o Paula, tedy z m\u011bsta z\u00e1bavy do m\u011bsta pr\u00e1ce.<\/p>\n\n\n\n Tam potkala pianistu a aran\u017e\u00e9ra C\u00e9sara Camarga Mariana. Kolovala o tom historka, kterou pozd\u011bji vypr\u00e1v\u011bl on s\u00e1m: na jednom ve\u010d\u00edrku mu pr\u00fd vsunula do kapsy l\u00edste\u010dek a poslala ho, a\u0165 si ho p\u0159e\u010dte na z\u00e1chod\u011b. St\u00e1lo na n\u011bm, \u017ee ho chce. C\u00e9sar byl tehdy celkem \u0161\u0165astn\u011b \u017eenat\u00fd, vyd\u011bsil se jej\u00ed p\u0159\u00edmosti a utekl oknem. Nakonec s n\u00ed \u017eil dev\u011bt let.<\/p>\n\n\n\n Za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f spolu nato\u010dili desku \u201eElis“ (1972). P\u0159inesl na ni elektrick\u00e9 piano, kter\u00e9 v Braz\u00edlii skoro nikdo nepou\u017e\u00edval, a pro Braz\u00edlii novou rytmiku. Jsou na n\u00ed p\u00edsn\u011b \u201e\u00c1guas de Mar\u00e7o“, \u201eAtr\u00e1s da Porta“ (Za dve\u0159mi) a \u201eNada Ser\u00e1 Como Antes“ (Nic u\u017e nebude jako d\u0159\u00edv). Od t\u00e9 chv\u00edle zn\u011bla Elis \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e d\u0159\u00edv.<\/p>\n\n\n\n DVA T\u00ddDNY VE STUDIU MGM<\/strong><\/p>\n\n\n\n Firma Philips m\u011bla ve zvyku, \u017ee sv\u00fdm um\u011blc\u016fm k des\u00e1t\u00e9mu v\u00fdro\u010d\u00ed spolupr\u00e1ce splnila jedno p\u0159\u00e1n\u00ed. Elis nev\u011bd\u011bla, co si m\u00e1 vymyslet, zato to v\u011bd\u011bl jej\u00ed mana\u017eer Roberto de Oliveira: desku s Jobimem. A m\u011blo to i druh\u00fd pl\u00e1n, proto\u017ee Elis po arm\u00e1dn\u00ed olympi\u00e1d\u011b pot\u0159ebovala n\u011bjak\u00e9 gesto, kter\u00e9 by j\u00ed vr\u00e1tilo na spr\u00e1vnou stranu barik\u00e1dy.<\/p>\n\n\n\n Jobim v t\u00e9 dob\u011b v Braz\u00edlii v\u016fbec ne\u017eil. P\u0159est\u011bhoval se do St\u00e1t\u016f, nato\u010dil desku s Frankem Sinatrou a doma mu za to spousta lid\u00ed \u0159\u00edkala zaprodanec. Kdy\u017e v roce 1968 vyhr\u00e1l v Riu festival s p\u00edsn\u00ed \u201eSabi\u00e1“, publikum ho vyp\u00edskalo a jeho syn pozd\u011bji vzpom\u00ednal, \u017ee to byl nej\u010dern\u011bj\u0161\u00ed den otcova \u017eivota.<\/p>\n\n\n\n Se\u0161li se tedy a\u017e v Los Angeles, ve studi\u00edch MGM, a nahr\u00e1vali od dvaadvac\u00e1t\u00e9ho \u00fanora do dev\u00e1t\u00e9ho b\u0159ezna 1974. Jobimovi bylo sedma\u010dty\u0159icet, Elis osmadvacet a C\u00e9saru Camargu Marianovi dev\u011btadvacet.<\/p>\n\n\n\n Cel\u00e9 tohle dobrodru\u017estv\u00ed neza\u010dalo \u0161\u0165astn\u011b. Kdy\u017e se Jobim dozv\u011bd\u011bl, \u017ee aran\u017ee m\u00e1 ps\u00e1t Mariano, vybuchl vzteky. A\u0165 pr\u00fd zavolaj\u00ed Clause Ogermana, kter\u00fd mu d\u011blal desku se Sinatrou, nebo Nelsona Riddla, nebo Johnnyho Mandela. Elis ml\u010dela a vztekala se, Mariano si \u0159\u00edkal, \u017ee si sbal\u00ed kufry a pojede dom\u016f. Jobim byl zv\u011bdav\u00fd a za\u010dal mu volat a vypt\u00e1vat se, jak\u00e9 v aran\u017e\u00edch vlastn\u011b p\u00ed\u0161e akordy. Kdy\u017e mu je Mariano zahr\u00e1l po telefonu, za\u010dal k\u0159i\u010det, \u017ee se zbl\u00e1znil.<\/p>\n\n\n\n Nakonec mu Mariano \u0159ekl, \u017ee tohle nen\u00ed jeho deska, \u017ee j\u00ed aran\u017euje pro Elis a ne pro n\u011bj a \u017ee a\u017e ho Jobim pozve na vlastn\u00ed nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed, bude to naopak. A Jobim nakonec couvl.<\/p>\n\n\n Zbytek nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed u\u017e prob\u00edhal docela jinak. Na p\u016flce desky hraje Marianova kapela, na druh\u00e9 p\u016flce smy\u010dce a \u010dty\u0159i fl\u00e9tny. Jobim zp\u00edv\u00e1 na \u010dty\u0159ech skladb\u00e1ch, na osmi hraje na klav\u00edr a na jedn\u00e9 na kytaru. Ve \u201eChovendo na Roseira“ (Pr\u0161\u00ed na r\u016f\u017eov\u00fd ke\u0159), kter\u00e1 nepokryt\u011b vykr\u00e1d\u00e1 Debussyho, hraj\u00ed oba klav\u00edry tak, \u017ee jeden od druh\u00e9ho nerozezn\u00e1te.<\/p>\n\n\n\n Po konci nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed se Jobim dokonce omluvil. By\u0165 zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem. \u0158ekl Marianovi, \u017ee on s\u00e1m je \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se koupe ve van\u011b, kde\u017eto Mariano pat\u0159\u00ed k t\u011bm, co se sprchuj\u00ed, a a\u0165 to n\u011bjak pochop\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Desky se prodalo jen zhruba \u010dty\u0159icet tis\u00edc kus\u016f, zat\u00edmco Clara Nunes prodala t\u00e9ho\u017e roku t\u0159i sta tis\u00edc v\u00fdlisk\u016f desky \u201eAlvorecer“. Bossa nova byla v Braz\u00edlii vy\u0159\u00edzen\u00e1 a Jobim s n\u00ed. Klasika se z nahr\u00e1vky \u201eElis & Tom“ stala a\u017e po smrti obou hlavn\u00edch akt\u00e9r\u016f. V Americe vy\u0161la o patn\u00e1ct let pozd\u011bji, Latin Grammy ji za\u0159adila do sv\u00e9 s\u00edn\u011b sl\u00e1vy v roce 2007 a v \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku Rolling Stonu dr\u017e\u00ed jeden\u00e1ct\u00e9 m\u00edsto mezi brazilsk\u00fdmi deskami v\u0161ech dob.<\/p>\n\n\n\n Na \u017eivo a spole\u010dn\u011b si zahr\u00e1li jen dvakr\u00e1t, v \u0159\u00edjnu 1974 v divadle Bandeirantes. Na obalu i v programu st\u00e1lo ELIS & TOM, jen\u017ee za jejich z\u00e1dy sv\u00edtilo na pl\u00e1tn\u011b TOM & ELIS. Kdo to prohodil, Mariano nezjistil ani po pades\u00e1ti letech.<\/p>\n\n\n\n Re\u017eiser Almod\u00f3var pozd\u011bji podlo\u017eil skladbou \u201ePor Toda a Minha Vida“ (Po cel\u00fd m\u016fj \u017eivot) sc\u00e9nu, ve kter\u00e9 toreadorka jde proti krv\u00e1cej\u00edc\u00edmu b\u00fdkovi. O kus d\u00e1l ve filmu ji ten b\u00fdk nabere\u2026<\/p>\n\n\n\n Nikdy pozd\u011bji spolu u\u017e Elis a Jobim rad\u011bji nespolupracovali.<\/p>\n\n\n\n FALE\u0160N\u00dd BRILIANT<\/strong><\/p>\n\n\n\n Sedmn\u00e1ct\u00e9ho prosince 1975 m\u011bla v divadle Bandeirantes premi\u00e9ru jej\u00ed vlastn\u00ed show. Nebyl to koncert, ale plnohodnotn\u00e1 inscenace s re\u017eis\u00e9rkou, sc\u00e9nografem, kost\u00fdmy a dramaturgick\u00fdm obloukem, kv\u016fli kter\u00e9 chodil cel\u00fd soubor n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159edem na hodiny jevi\u0161tn\u00edho pohybu.<\/p>\n\n\n\n Elis v n\u00ed hr\u00e1la zp\u011bva\u010dku z no\u010dn\u00edho klubu, kterou zni\u010d\u00ed komerce a snaha prorazit do sv\u011bta. Tedy p\u0159esn\u011b to, \u010demu se sama cel\u00fd \u017eivot br\u00e1nila.<\/p>\n\n\n Inscenace se hr\u00e1la \u010dtrn\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f, m\u011bla dv\u011b st\u011b pades\u00e1t repr\u00edz a nav\u0161t\u00edvilo j\u00ed p\u0159ibli\u017en\u011b dv\u011b st\u011b osmdes\u00e1t tis\u00edc div\u00e1k\u016f, co\u017e do t\u00e9 doby brazilsk\u00fd z\u00e1bavn\u00ed pr\u016fmysl neza\u017eil. P\u0159esto s p\u0159edstaven\u00edm nikdy nevyjela mimo S\u00e3o Paulo.<\/p>\n\n\n\n Pr\u00e1v\u011b odtud poch\u00e1z\u00ed p\u00edse\u0148 \u201eComo Nossos Pais“ (Jako na\u0161i rodi\u010de). Napsal ji Belchior, skladatel ze severov\u00fdchodu, kter\u00e9ho do t\u00e9 chv\u00edle nikdo neznal, a je to p\u00edse\u0148 o generaci, kter\u00e1 zji\u0161\u0165uje, \u017ee navzdory v\u0161em \u0159e\u010dem opakuje chyby sv\u00fdch rodi\u010d\u016f Elis z p\u00edsn\u011b ud\u011blala jeden z nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edch hit\u016f brazilsk\u00e9 hudby a Belchiora vyslala na dr\u00e1hu, ze kter\u00e9 pak dvacet let nesestoupil.<\/p>\n\n\n\n Zdaleka nebyl jedin\u00fd a Elisin seznam objeven\u00fdch talent\u016f je mo\u017en\u00e1 to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co po sob\u011b zanechala. U\u017e v roce 1966 nahr\u00e1la \u201eCan\u00e7\u00e3o do Sal“ (P\u00edse\u0148 o soli), a byla to v\u016fbec prvn\u00ed nahr\u00e1vka p\u00edsn\u011b Miltona Nascimenta, tehdy nezn\u00e1m\u00e9ho kluka z Minas Gerais. V roce 1970 si vzala od jist\u00e9ho Ivana Linse \u201eMadalenu“ a ud\u011blala z n\u00ed hit. Zp\u00edvala skladby Jo\u00e3a Bosca a Aldira Blanka d\u0159\u00edv, ne\u017e je n\u011bkdo za\u010dal br\u00e1t v\u00e1\u017en\u011b, a Renata Teixeirovi proslavila jeho \u201eRomari\u00ed“ (Pou\u0165), kter\u00e1 se dnes zp\u00edv\u00e1 po cel\u00e9 zemi. K tomu v\u0161emu je pot\u0159eba p\u0159ipo\u010d\u00edst dal\u0161\u00ed autory, jako Sueli Costu, F\u00e1timu Guedes, Fagnera, Joyce nebo Tima Maiu.<\/p>\n\n\n\n Cel\u00e1 jedna generace brazilsk\u00fdch autor\u016f se tedy do pov\u011bdom\u00ed zem\u011b dostala d\u00edky jej\u00edmu hlasu d\u0159\u00edv, ne\u017e ji mohli lid\u00e9 usly\u0161et z jejich vlastn\u00edch \u00fast.<\/p>\n\n\n\n V roce 1977 nastudovala dal\u0161\u00ed program, \u201eTransversal do Tempo“ (Nap\u0159\u00ed\u010d \u010dasem), a odjela s n\u00edm do Evropy. V \u0159\u00edmsk\u00e9m divadle Sistina \u0159ekla publiku, \u017ee Braz\u00edlie nen\u00ed jenom karneval. \u017de maj\u00ed taky sv\u016fj smutek a \u017ee ona nep\u0159ijela napl\u0148ovat stereotypy. Pak zazp\u00edvala reperto\u00e1r, kter\u00fd v It\u00e1lii nikdo neznal, a sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed hity nechala doma\u2026<\/p>\n\n\n\n O OPILCI, PROVAZOCHODKYNI A AMNESTII<\/strong><\/p>\n\n\n\n Na ja\u0159e 1979 podepsala smlouvu s firmou WEA a vydala u n\u00ed singl, kter\u00fd p\u0159ekonal v\u0161echno, co do t\u00e9 doby nazp\u00edvala. Napsali ho Jo\u00e3o Bosco a Aldir Blanc a jmenuje se \u201eO B\u00eabado e a Equilibrista“ (Opilec a provazochodkyn\u011b).<\/p>\n\n\n\n Text je obrazem no\u010dn\u00ed ulice, kterou vr\u00e1vor\u00e1 opilec v \u010dern\u00e9m a nad n\u00edm se po lan\u011b pot\u00e1c\u00ed nad\u011bje. Obsahuje prosbu, a\u0165 se dom\u016f vr\u00e1t\u00ed Henfil\u016fv bratr Betinho, vlastn\u00edm jm\u00e9nem Herbert de Souza, kter\u00fd byl tehdy v exilu a lid\u00e9 si jeho jm\u00e9no v p\u00edsni vykl\u00e1dali tak, \u017ee se v n\u00ed mluv\u00ed o v\u0161ech ostatn\u00edch politick\u00fdch exulantech.<\/p>\n\n\n\n V Braz\u00edlii se tehdy bojovalo o amnestii pro politick\u00e9 vyhnance a p\u00edse\u0148 se stala jej\u00ed hymnou. V srpnu 1979 z\u00e1kon pro\u0161el a exulanti se za\u010dali vracet. Na jednom z pozd\u011bj\u0161\u00edch koncert\u016f Elis sed\u011bl Henfil v s\u00e1le vedle bratra, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b p\u0159ilet\u011bl, a oba j\u00ed m\u00e1vali.<\/p>\n\n\n\n Devaten\u00e1ct\u00e9ho \u010dervence 1979 vystoupila na brazilsk\u00e9m ve\u010deru v r\u00e1mci montreuxsk\u00e9ho jazzov\u00e9ho festivalu. V s\u00e1le sed\u011bli nap\u0159\u00edklad Rick Wakeman a Chick Corea a cel\u00e1 jej\u00ed skupina byla stra\u0161n\u011b nerv\u00f3zn\u00ed. Publikum za\u010dalo Elis tleskat vestoje je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e do\u0161la k mikrofonu. Ta se rozbre\u010dela, rozpila se j\u00ed \u0159asenka, a p\u0159estala vid\u011bt. Prvn\u00ed polovinu koncertu odehr\u00e1la \u00fapln\u011b mimo. Ve druh\u00e9 se dala dohromady a na z\u00e1v\u011br si zahr\u00e1la s Hermetem Pascoalem. Nahr\u00e1vka z toho ve\u010dera vy\u0161la a\u017e po jej\u00ed smrti, proto\u017ee ji ani ona, ani firma tehdy neschv\u00e1lily.<\/p>\n\n\n V roce 1980 vytvo\u0159ila nov\u00fd program \u201eSaudade do Brasil“ (Stesk po Braz\u00edlii) a nechala si k n\u011bmu u\u0161\u00edt tri\u010dko s brazilskou vlajkou. Uprost\u0159ed, kde na vlajce stoj\u00ed heslo Ordem e Progresso<\/em>, tedy Po\u0159\u00e1dek a pokrok, m\u011blo b\u00fdt jej\u00ed jm\u00e9no. Na jevi\u0161t\u011b v n\u011bm vystupovat nesm\u011bla. Obl\u00e9kli j\u00ed ho nakonec do rakve.<\/p>\n\n\n\n MODR\u00dd VLAK, KTER\u00dd U\u017d NIKAM NEDOJEL<\/strong><\/p>\n\n\n\n Na za\u010d\u00e1tku roku 1981 odjela s man\u017eelem do Los Angeles chystat desku s Waynem Shorterem. Saxofonista Weather Report p\u0159edt\u00edm nato\u010dil s Miltonem Nascimentem desku \u201eNative Dancer“ a otev\u0159el mu t\u00edm americk\u00fd trh, tak\u017ee Elis doufala v tot\u00e9\u017e. Shorter bydlel u nich v byt\u011b, Elis mu va\u0159ila sn\u00eddan\u011b a C\u00e9sar kolem n\u011bj chodil po \u0161pi\u010dk\u00e1ch. Ve studiu se pak uk\u00e1zalo, \u017ee j\u00ed nab\u00edz\u00ed m\u00edsto v doprovodn\u00fdch vok\u00e1lech. Kdy\u017e to C\u00e9sar zjistil, vybuchl, saxofonistu se\u0159val a Shorter si sbalil kufry a odlet\u011bl dom\u016f.<\/p>\n\n\n\n Kr\u00e1tce nato se C\u00e9sar a Elis roze\u0161li. Dev\u011bt let spolu \u017eili a dev\u011bt let byl on t\u00edm, kdo psal aran\u017ee na v\u0161echno, co zp\u00edvala, tak\u017ee nov\u00fd program \u201eTrem Azul“ (Modr\u00fd vlak) v \u010dervenci 1981 d\u011blala poprv\u00e9 bez n\u011bj. Devaten\u00e1ct\u00e9ho z\u00e1\u0159\u00ed ho odehr\u00e1la v Porto Alegre, ve sportovn\u00ed hale Gigantinho. Doma tehdy zp\u00edvala naposledy.<\/p>\n\n\n\n Kokain za\u010dala br\u00e1t n\u011bkdy po rozpadu jejich vztahu a tajila to i p\u0159ed nejbli\u017e\u0161\u00edmi p\u0159\u00e1teli, ani nikdo z rodiny o tom nev\u011bd\u011bl. Bran\u00ed koksu se uk\u00e1zalo jako osudov\u00e1 chyba. P\u0159itom to v t\u00e9 dob\u011b v\u016fbec nevypadalo na n\u011bjak\u00fd konec. Chystala svatbu s advok\u00e1tem Samuelem MacDowellem, nast\u011bhovala se do nov\u00e9ho domu, m\u011bla novou desku u nov\u00e9 firmy i novou kapelu. Do z\u00e1pisn\u00edku, kter\u00fd nosila v kabelce, si zapisovala pl\u00e1ny do budoucna je\u0161t\u011b ve\u010der p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ode\u0161la.<\/p>\n\n\n\n Zem\u0159ela devaten\u00e1ct\u00e9ho ledna 1982 v S\u00e3o Paulu a bylo j\u00ed \u0161estat\u0159icet let. Toxikologick\u00fd rozbor na\u0161el v jej\u00ed krvi kokain a alkohol. Spekulovalo se o sebevra\u017ed\u011b, ale v \u00fanoru bylo vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed zastaveno se z\u00e1v\u011brem, \u017ee nen\u00ed co st\u00edhat a \u017ee o dobrovoln\u00e9m odchodu nelze mluvit s jistotou.<\/p>\n\n\n\n Rozlou\u010den\u00ed s Elis se konalo v divadle Bandeirantes, kde odehr\u00e1la slavn\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed \u201eFalso Brilhante“, a bylo pln\u00e9 lid\u00ed celou noc i cel\u00e9 r\u00e1no. Sedm\u00e9ho \u00fanora 1982 se na stadionu Morumbi se\u0161lo sto tis\u00edc lid\u00ed. Nad p\u00f3diem visel panel s jej\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed, slavn\u00ed brazil\u0161t\u00ed zp\u011bv\u00e1ci p\u0159edvedli p\u00edsn\u011b Chico Buarque, Milton Nascimento, Djavan, Nara Le\u00e3o, Clara Nunes, Jo\u00e3o Bosco a dal\u0161\u00ed, a na konci zp\u00edvali v\u0161ichni najednou, um\u011blci i publikum, slavnou \u201eO B\u00eabado e a Equilibrista“.<\/p>\n\n\n VYBRAN\u00c1 DISKOGRAFIE<\/strong><\/p>\n\n\n\n Desek nato\u010dila tolik, \u017ee se jich hned n\u011bkolik jmenuje prost\u011b Elis a rozli\u0161uj\u00ed se pouze rokem vyd\u00e1n\u00ed. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed v\u00fdb\u011br proto p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed jen ty z\u00e1sadn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Dois na Bossa<\/strong> (Dva na bossu, 1965) \u2014 \u017div\u00fd z\u00e1znam t\u0159\u00ed ve\u010der\u016f v paulist\u00e1nsk\u00e9m divadle Paramount, kde zp\u00edvala s Jairem Rodriguesem. Prodejn\u00ed rekord, po kter\u00e9m n\u00e1sledovala dv\u011b pokra\u010dov\u00e1n\u00ed. Dvacetilet\u00e1 zp\u011bva\u010dka v nejsyrov\u011bj\u0161\u00ed podob\u011b, je\u0161t\u011b bez ko\u0161at\u00fdch pozd\u011bj\u0161\u00edch aran\u017e\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Elis (1966)<\/strong> \u2014 Druh\u00e1 deska pro Philips, na kter\u00e9 je \u201eCan\u00e7\u00e3o do Sal“ (P\u00edse\u0148 o soli). Pr\u00e1v\u011b touhle nahr\u00e1vkou za\u010d\u00ednaj\u00ed d\u011bjiny Miltona Nascimenta.<\/p>\n\n\n\n Ela<\/strong> (Ona, 1971) \u2014deska z doby, kdy se z festivalov\u00e9 hv\u011bzdy stala zralou zp\u011bva\u010dkou. \u201eMadalenu“ p\u0159evzala od tehdy nezn\u00e1m\u00e9ho Ivana Linse a ud\u011blala z n\u00ed hit, vedle toho je tu \u201eBlack Is Beautiful“, p\u00edse\u0148 o rasov\u00e9m protestu, jej\u00ed\u017e text museli auto\u0159i upravit, aby v\u016fbec pro\u0161el cenzurou. Pr\u00e1v\u011b ji j\u00ed pak vy\u0161et\u0159ovatel\u00e9 doporu\u010dili vy\u0159adit z reperto\u00e1ru.<\/p>\n\n\n\n Elis<\/strong> (1972) \u2014 Prvn\u00ed spole\u010dn\u00e1 pr\u00e1ce s C\u00e9sarem Camargem Marianem a za\u010d\u00e1tek jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed dek\u00e1dy. Elektrick\u00e9 piano, nov\u00e1 rytmika, nov\u00fd p\u0159\u00edstup. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: \u201e\u00c1guas de Mar\u00e7o“, \u201eAtr\u00e1s da Porta“, \u201eNada Ser\u00e1 Como Antes“, \u201eCasa no Campo“ (D\u016fm na venkov\u011b).<\/p>\n\n\n\n Elis & Tom<\/strong> (1974) \u2014 Deska, kter\u00e1 se prod\u00e1vala mizern\u011b a stala se klasikou a\u017e po smrti obou sv\u00fdch protagonist\u016f. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: \u201e\u00c1guas de Mar\u00e7o“, \u201eChovendo na Roseira“, \u201eSoneto da Separa\u00e7\u00e3o“, \u201ePor Toda a Minha Vida“.<\/p>\n\n\n\n Falso Brilhante<\/strong> (Fale\u0161n\u00fd briliant, 1976) \u2014 Studiov\u00e1 verze reperto\u00e1ru z jej\u00ed divadeln\u00ed pod\u00edvan\u00e9. Poprv\u00e9 tu na desce zazn\u011bly Belchiorovy \u201eComo Nossos Pais“ a \u201eVelha Roupa Colorida“ (Star\u00e9 barevn\u00e9 \u0161aty). \u0160estat\u0159ic\u00e1t\u00e9 m\u00edsto v \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku Rolling Stonu.<\/p>\n\n\n\n Essa Mulher<\/strong> (Tahle \u017eena, 1979) \u2014 Prvn\u00ed deska u WEA a posledn\u00ed velk\u00fd \u00fasp\u011bch. Krom\u011b \u201eO B\u00eabado e a Equilibrista“ je na n\u00ed i nov\u00e1 p\u00edse\u0148 od Cartoly a tituln\u00ed skladba od Joyce a Any Terra.<\/p>\n\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/Elis_Regina_1965.tif-791x1024.jpg\"){kind=spacer}
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/61SX8-kZaOL._UF10001000_QL80_.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/a-cantora-elis-regina-que-morreu-apos-sofrer-uma-overdose-em-1982-1547240477165_v2_1x1-1024x1024.jpg\"){kind=spacer}
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/Elis-Regina-1-1024x576.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/1900x1900-000000-80-0-0-1024x1024.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/SP-ELIS-FALSO-BRILHANTE-Elis-Regina-e-CEsar-Camargo-Mariano-com-seus-mUsicos-no-show-_Falso-Brilhante_.jpg-1024x768.webp\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/maxresdefault-27-1024x576.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/martinvacke.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/09\/0x1900-000000-80-0-0-1024x1024.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n