{"id":695,"date":"2026-09-12T13:57:26","date_gmt":"2026-09-12T13:57:26","guid":{"rendered":"https:\/\/martinvacke.cz\/?p=695"},"modified":"2026-09-13T12:34:21","modified_gmt":"2026-09-13T12:34:21","slug":"dead%d1%83%d1%88%d0%ba%d0%b8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/martinvacke.cz\/?p=695","title":{"rendered":"Dead\u0443\u0448\u043a\u0438"},"content":{"rendered":"\n

Devaten\u00e1ct\u00e9ho kv\u011btna 2001 otev\u0159ela \u0161est\u00fd ro\u010dn\u00edk moskevsk\u00e9ho festivalu Maxidrom dvojice \u010dty\u0159ic\u00e1tn\u00edk\u016f. St\u00e1li za pulty s po\u010d\u00edta\u010di a syntez\u00e1tory, a vedle nich se nehybn\u011b ty\u010dil a zp\u00edval Vja\u010deslav Butusov. Halou se nesl drum’n’bass. Recenzent Kommersantu to shrnul n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem: \u201eSpojen\u00ed improviza\u010dn\u00ed tane\u010dn\u00ed hudby a zaduman\u00e9ho Butusovova zp\u011bvu zn\u011blo jako kus od m\u00f3dn\u00edch anglick\u00fdch Underworld.“<\/p>\n\n\n\n

Ti dva a Butusov, to byli Dead\u0443\u0448\u043a\u0438. V\u016fbec prvn\u00ed elektronick\u00e1 skupina v d\u011bjin\u00e1ch Maxidromu. A prvn\u00ed rusk\u00fd drum’n’basov\u00fds projekt v\u016fbec. To, co se v Bristolu a Lond\u00fdn\u011b d\u011blalo u\u017e p\u011bt let, najednou p\u0159i\u0161lo i sem. A v ru\u0161tin\u011b.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

\u017de se k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu Viktor Sologub a Alexej Rachov dopracuj\u00ed, na to by ov\u0161em v polovin\u011b osmdes\u00e1t\u00fdch let v Leningradu nikdo nes\u00e1zel. Hr\u00e1li tehdy ve Strannych igr\u00e1ch (\u0421\u0442\u0440\u0430\u043d\u043d\u044b\u0435 \u0438\u0433\u0440\u044b), hlavn\u00ed leningradsk\u00e9 ska kapele, a vypadalo to, \u017ee tam i z\u016fstanou.<\/p>\n\n\n\n

Mimochodem ten n\u00e1zev. Dead\u0443\u0448\u043a\u0438<\/em> je slovn\u00ed h\u0159\u00ed\u010dka. Anglick\u00e9 dead<\/em> a rusk\u00e9 \u0443\u0448\u0438<\/em> (u\u0161i) dohromady, a z\u00e1rove\u0148 \u201ed\u011bde\u010dci“. Sologub to jednou popsal takhle: od za\u010d\u00e1tku jsme d\u011blali hlasitou hudbu, zalo\u017eenou na hluku, a ob\u011bma n\u00e1m t\u00e1hlo na pades\u00e1tku. Tak to do sebe zapadlo.<\/p>\n\n\n\n

OD PODIVN\u00ddCH HER K D\u011aDE\u010cK\u016eM (1981\u20131995)<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

Cesta k Dead\u0443\u0448\u043a\u0430\u043c vede p\u0159es jednu z nejn\u00e1padit\u011bj\u0161\u00edch kapel Leningradsk\u00e9ho rockov\u00e9ho klubu. Strannyje Igry vznikli v roce 1981 a v b\u0159eznu 1982 m\u011bly v rockov\u00e9m klubu prvn\u00ed ve\u0159ejn\u00e9 vystoupen\u00ed. Hr\u00e1li ska, reggae, postpunk i novou vlnu. Texty si vyb\u00edrali ze svaze\u010dk\u016f francouzsk\u00e9 dadaistick\u00e9 poezie. Spolupracovali se Sergejem Kurjochinem a jeho Pop-mechanikou. V sestav\u011b fungovali tak\u00e9 basista Viktor Sologub a saxofonista Alexej Rachov.<\/p>\n\n\n\n

V roce 1985 se kapela rozpadla. Kl\u00e1vesista Nikolaj Gusev, Alexej Rachov a buben\u00edk Alexandr Kondra\u0161kin zalo\u017eili avantgardn\u00ed AVIU, kter\u00e1 d\u00e1l nesla kurjochinovskou poetiku agitpropu, baletu a \u017eiv\u00e9 absurdity. Brat\u0159i Sologubovi ud\u011blali novovlnnou kapelu Igry.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Za\u010d\u00e1tkem devades\u00e1t\u00fdch let se Strannyje Igry je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t na chv\u00edli se\u0161li k pam\u011btnick\u00fdm koncert\u016fm, ale p\u016fvodn\u00ed jiskra u\u017e byla pry\u010d. To, co je kdysi d\u011blalo zaj\u00edmav\u00fdmi, se vy\u010derpalo.<\/p>\n\n\n\n

N\u011bkdy v roce 1995 se Sologub s Rachovem domluvili, \u017ee to zkus\u00ed znovu, a \u00fapln\u011b jinak. \u201eV\u017edycky jsem se sna\u017eil hr\u00e1t to, co je\u0161t\u011b neum\u00edm,“ \u0159ekl Sologub v jednom rozhovoru. Rachov k tomu dodal: \u201eNejhor\u0161\u00ed, co se um\u011blci m\u016f\u017ee st\u00e1t, je zest\u00e1rnout v opakov\u00e1n\u00ed sebe sama.“ A tak si sedli k po\u010d\u00edta\u010d\u016fm.<\/p>\n\n\n\n

Traduje se o nich, \u017ee to byl prvn\u00ed rusk\u00fd drum’n’bassov\u00fd projekt. Doslova to tak \u00fapln\u011b neplat\u00ed. Sologub s Rachovem po\u0159\u00e1d nahr\u00e1vali jako z\u00e1klad skladeb \u017eiv\u00e9 kytary, basu a bic\u00ed. Teprve potom je proh\u00e1n\u011bli p\u0159es efekty, aby dos\u00e1hli zvuku, kter\u00fd se na\u017eivo ud\u011blat nedal.<\/p>\n\n\n\n

UM\u011aN\u00cd KAMENN\u00ddCH SOCH (1996\u20131998)<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

Prvn\u00ed album nato\u010dili v \u00fanoru 1996. Velk\u00e1 rusk\u00e1 vydavatelstv\u00ed materi\u00e1lu nerozum\u011bla a vyd\u00e1vat ho vlastn\u00edm n\u00e1kladem se jim necht\u011blo, tak\u017ee z\u016fstalo le\u017eet ladem. V l\u00e9t\u011b t\u00e9ho\u017e roku ale do Petrohradu p\u0159ijel britsk\u00fd producent Greg Brimson, b\u00fdval\u00fd buben\u00edk Garyho Numana, kter\u00fd m\u011bl zrovna za sebou pr\u00e1ci pro Skunk Anansie. Hledal v Rusku tajemnou ruskou du\u0161i a tajemn\u00fd rusk\u00fd underground. V jedn\u00e9 hospodsk\u00e9 spole\u010dnosti mu n\u011bkdo pustil demo Dead\u0443\u0448ek. V\u00fdznamn\u011b zvedl obo\u010d\u00ed a odjel dom\u016f. Kr\u00e1tce pot\u00e9 p\u0159i\u0161lo do Petrohradu pozv\u00e1n\u00ed. A Sologub s Rachovem odjeli do lond\u00fdnsk\u00e9ho Beethoven Street Studio a album s Brimsonem tam p\u0159em\u00edchali.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Iskusstvo kamennych statuj<\/em> (\u0418\u0441\u043a\u0443\u0441\u0441\u0442\u0432\u043e \u041a\u0430\u043c\u0435\u043d\u043d\u044b\u0445 \u0421\u0442\u0430\u0442\u0443\u0439, Um\u011bn\u00ed kamenn\u00fdch soch) vy\u0161lo a\u017e v b\u0159eznu 1998. Vydala ho zna\u010dka Ut\u011bkaj Zvukozapis Ilji Lagut\u011bnka z Mumij Trollu (pojmenoval ji po prvn\u00edm hitu sv\u00e9 vlastn\u00ed kapely.) Lagut\u011bnko Dead\u0443\u0448\u043a\u0438 p\u0159edstavil jako \u201enejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed ruskou elektronickou kapelu.“ A m\u011bl pravdu.<\/p>\n\n\n\n

Album bylo mozaikou v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho. Pro tituln\u00ed skladbu pou\u017eili sample z ch\u00f3ru Pokrovsk\u00e9ho ve zrychlen\u00e9m tempu. Zvuk kytar brali ze \u0161v\u00e9dsk\u00e9ho hardcoru Clawfinger, dechov\u00e9 linky z etnick\u00fdch nahr\u00e1vek z Kyrgyzst\u00e1nu a Tuvy. Bic\u00ed smy\u010dky, jak sami p\u0159iznali, \u201epoctiv\u011b kop\u00edrovali ze zahrani\u010dn\u00edch zvukov\u00fdch knihoven“. Na desce hostovali fl\u00e9tnista Andrej Me\u0148\u0161utin (zn\u00e1m\u00fd ze Strannych Igr), mim z petrohradsk\u00e9ho divadla Liced\u011bji Leonid Lejkin (chomus (jakutsk\u00e9 brumle), vok\u00e1l), domristka Natalja Fjodorova a texta\u0159 Kirill Alexejev, vyu\u010duj\u00edc\u00ed mongol\u0161tinu na Petrohradsk\u00e9 univerzit\u011b. K albu vznikly dva klipy. \u0160umela-gremela<\/em> (\u0428\u0443\u043c\u0435\u043b\u0430-\u0433\u0440\u0435\u043c\u0435\u043b\u0430, H\u0159m\u011bla a \u0161um\u011bla) nato\u010dili v Praze, Para\u0161jutist<\/em> (\u041f\u0430\u0440\u0430\u0448\u044e\u0442\u0438\u0441\u0442, Para\u0161utista) pod Ochtinsk\u00fdm mostem v Petrohrad\u011b.<\/p>\n\n\n\n

S BG (1998)<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

Lagut\u011bnkovi se album moc neprod\u00e1valo, ale doneslo se k u\u0161\u00edm toho, kdo po podobn\u00e9m zvuku tou\u017eil. Boris Greben\u0161\u010dikov v t\u00e9 dob\u011b u\u017e n\u011bkolik let marn\u011b hledal n\u011bkoho, kdo by jeho star\u00e9 p\u00edsn\u011b z Akv\u00e1ria opat\u0159il modern\u00edm kab\u00e1tem. \u201eMluvil jsem o tom s Africou i s DJ Groovem, ale b\u00e1li jsme se, \u017ee n\u00e1m z toho vyjdou jen takov\u00e9 remixy ve stylu Iosifa Kobzona,“ vzpom\u00ednal pozd\u011bji. \u201eA pak jsem sly\u0161el Dead\u0443\u0448\u043a\u0438…“<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Kruh se uzav\u0159el. V roce 1982 odehr\u00e1ly Strannyje Igry v Dom\u011b kultury Lensov\u011btu sv\u00e9 v\u016fbec prvn\u00ed ve\u0159ejn\u00e9 vystoupen\u00ed jako p\u0159edkapela Akv\u00e1ria. A o \u0161estn\u00e1ct let pozd\u011bji se Sologub s Rachovem ujali Greben\u0161\u010dikova. Nahr\u00e1valo se v petrohradsk\u00e9 Melodii a v lond\u00fdnsk\u00fdch Mute Studios pod taktovkou Paula Kendalla, producenta, kter\u00fd v t\u00e9 dob\u011b pracoval s Nickem Cavem, Depeche Mode, Erasure i Nine Inch Nails. Z p\u016fvodn\u00edch p\u00edsn\u00ed Akv\u00e1ria n\u011bkdy z\u016fstala jen melodie a Greben\u0161\u010dikov\u016fv hlas. N\u011bkdy ani to.<\/p>\n\n\n\n

Greben\u0161\u010dikov v\u0161echno nazp\u00edval znovu. \u201eDead\u0443\u0448\u043a\u0438 jsou opravdov\u00ed konstrukt\u00e9\u0159i nov\u00fdc staveb. Zm\u011bnili v\u0161echno bez nostalgie,“ p\u0159iznal.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Album nem\u011blo n\u00e1zev, na ob\u00e1lce byla jen jm\u00e9na inerpret\u016f. Symbol z obalu Andreje Vradije \u2014 nekone\u010dn\u00fd kruh s osmi paprsky uvnit\u0159 soust\u0159edn\u00fdch kru\u017enic \u2014 odkazuje k prad\u00e1vn\u00e9 p\u0159edstav\u011b Chaosu, propasti, ze kter\u00e9 v n\u011bkter\u00fdch kosmologi\u00edch vze\u0161ly prvotn\u00ed obrazy a pot\u00e9 i samotn\u00e9 v\u011bci. Ke skladb\u011b Sny o \u010dom-to bol\u0161em<\/em> (\u0421\u043d\u044b \u043e \u0447\u0451\u043c-\u0442\u043e \u0431\u043e\u043b\u044c\u0448\u0435\u043c, Sny o n\u011b\u010dem v\u011bt\u0161\u00edm) nato\u010dil Andrej Novosjolov klip s uroborem \u2014 hadem, kter\u00fd si \u017eere vlastn\u00ed ocas.<\/p>\n\n\n\n

ELIZOBARRA-TORR (2000)<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

Dve\u0159e k nov\u00fdm spoluprac\u00edm byly najednou otev\u0159en\u00e9. Jako dal\u0161\u00ed se ozval Vja\u010deslav Butusov. Po rozpadu skupiny Nautilus Pompilius v roce 1997 hledal svoj\u00ed novou s\u00f3lovou polohu. Vydal sice dv\u011b desky, ale ani jedna z nich p\u0159esn\u011b nezachytila to, co m\u011bl v hlav\u011b. \u201eNecht\u011bl jsem k Dead\u0443\u0448kam p\u0159ij\u00edt jako k v tomto okam\u017eiku popul\u00e1rn\u00edmu jm\u00e9nu,“ vysv\u011btloval pozd\u011bji. \u201eP\u0159i\u0161el jsem za nimi jako za star\u00fdmi zn\u00e1m\u00fdmi z dob Avie a Strannych Igr. Akor\u00e1t se z nich mezit\u00edm stali elektronici.“<\/p>\n\n\n\n

Na spole\u010dn\u00e9m albu pracovali skoro rok. Petrohradsk\u00e9 studio gramofonov\u00fdch nahr\u00e1vek s\u00eddlilo na Pu\u0161kinsk\u00e9 10, ve zn\u00e1m\u00e9m um\u011bleck\u00e9m squatu. Butusov pracoval v p\u00e1t\u00e9m pat\u0159e, Dead\u0443\u0448\u043a\u0438 ve druh\u00e9m. Butusov nahr\u00e1l na akustickou kytaru kostru skladby a poslal ji o t\u0159i patra dol\u016f. Sologub s Rachovem ji podle sv\u00e9 p\u0159edstavy zaran\u017eovali a odeslali zp\u00e1tky nahoru. Butusov k tomu nazp\u00edval text. Na rok 2000 v Rusku p\u0159ekvapiv\u011b modern\u00ed p\u0159\u00edstup.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Album vy\u0161lo na konci t\u00e9ho\u017e roku pod titulem \u042d.\u041b.\u0418.\u0417.\u041e.\u0411.\u0410.\u0420.\u0420.\u0410 \u2014 \u0422.\u041e.\u0420.\u0420<\/em> ve vydavatelstv\u00ed Nikitin. Hlavn\u00ed linku desky shrnul Butusov s\u00e1m: \u201eOd l\u00e1sky k v\u00e1lce.“ Skladbu Tom \u017edjot<\/em> (\u0422\u043e\u043c \u0436\u0434\u0451\u0442, Tom \u010dek\u00e1) si Butusov pozd\u011bji za\u0159adil i do reperto\u00e1ru sv\u00e9 nov\u00e9 kapely Ju-Pit\u011br. Moja zvezda<\/em> (\u041c\u043e\u044f \u0437\u0432\u0435\u0437\u0434\u0430, Moje hv\u011bzda) zazn\u011bla v soundtracku Balabanovova filmu Vojna<\/em> (2002). K maxisinglu Nastasja<\/em> (\u041d\u0430\u0441\u0442\u0430\u0441\u044c\u044f), kter\u00fd vy\u0161el v prosinci 2000, nato\u010dil klip Aleksandr Ba\u0161irov. Pochmurn\u00fd Petrohrad, drum’n’bass pod Butusovov\u00fdm barytonem, melancholie. \u201eMyslel jsem si, \u017ee by ten projekt mohl usp\u011bt i na\u017eivo,“ vzpom\u00ednal Butusov pro voron\u011b\u017esk\u00fd den\u00edk Mojo. \u201eS koncertov\u00e1n\u00edm se ale Dead\u0443\u0448\u043a\u0438 rozhodli po\u010dkat. Cht\u011bli, aby si lid\u00e9 desku nejd\u0159\u00edv poslechli. A m\u011bli pravdu. Na\u017eivo by to nefungovalo.“<\/p>\n\n\n\n

S\u00e1m Butusov po deseti letech p\u0159iznal, \u017ee Elizobarru<\/em> dlouho nedok\u00e1zal poslouchat. P\u0159\u00edli\u0161 mu na n\u00ed z\u00e1le\u017eelo. Kdy\u017e se k n\u00ed pozd\u011bji vr\u00e1til, za\u0159adil ji mezi to nejneobvyklej\u0161\u00ed, co kdy ve sv\u00e9 kari\u00e9\u0159e ud\u011blal.<\/p>\n\n\n\n

POR.NO A MAXIDROM (2001)<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

Druh\u00e9 vlastn\u00ed album skupin\u011b vy\u0161lo v dubnu 2001. PoR.no<\/em> byla jasn\u00e1 provokace, se kterou si fanou\u0161ci dlouho nev\u011bd\u011bli rady. Texty psal Kirill Alexejev. Kollekcioner<\/em> (\u041a\u043e\u043b\u043b\u0435\u043a\u0446\u0438\u043e\u043d\u0435\u0440, Sb\u011bratel) odkazuje na Faules\u016fv rom\u00e1n, Pustota<\/em> (\u041f\u0443\u0441\u0442\u043e\u0442\u0430, Pr\u00e1zdnota) vyu\u017e\u00edv\u00e1 zp\u011bvu uzbeck\u00e9 hv\u011bzdy Sevary Nazarchan a jej\u00ed hry na dutar, Podvodnaja<\/em> (\u041f\u043e\u0434\u0432\u043e\u0434\u043d\u0430\u044f, Podvodn\u00ed) je zhudebn\u011bn\u00e1 b\u00e1se\u0148 Konstantina Balmonta, ale taky ozv\u011bna p\u00edsn\u011b Pogru\u017eenije<\/em> (\u041f\u043e\u0433\u0440\u0443\u0436\u0435\u043d\u0438\u0435, Pono\u0159en\u00ed) z dob Strannych Igr. Recenzent port\u00e1lu Zvuki.ru tehdy napsal, \u017ee na desce \u201enen\u00ed ani jeden hit, zato spousta vrstev, kter\u00e9 v\u00e1s nut\u00ed poslouchat ji znovu a znovu“. Skupin\u011b to sta\u010dilo. O prosazen\u00ed v r\u00e1diu nikdy nest\u00e1la.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

A pak p\u0159i\u0161el Maxidrom. Devaten\u00e1ct\u00e9ho kv\u011btna 2001 se v moskevsk\u00e9 hale Olimpijskij konal zahajovac\u00ed p\u011btihodinov\u00fd koncert \u0161est\u00e9ho ro\u010dn\u00edku festivalu. Otev\u00edrali ho Dead\u0443\u0448\u043a\u0438 s Butusovem. Stali se v\u016fbec prvn\u00edm elektronick\u00fdm projektem v jeho historii a v\u0161echny p\u0159ekvapilo, jak to fungovalo. \u201eDiv\u00e1ci v parteru, jejich\u017e pr\u016fm\u011brn\u00fd v\u011bk byl kolem patn\u00e1cti let, si s chut\u00ed zatan\u010dili,“ hl\u00e1sil Kommersant. V roce 2003 pou\u017eil scen\u00e1rista a program\u00e1tor Daniil \u0160epovalov cel\u00e9 album PoR.no<\/em> jako soundtrack sv\u00e9 kultovn\u00ed hry Jadernyj titbit<\/em>. To u\u017e ov\u0161em Dead\u0443\u0448ki jako koncertn\u00ed kapela nehr\u00e1li. V roce 2002 se z hudebn\u00ed sc\u00e9ny ti\u0161e st\u00e1hli.<\/p>\n\n\n\n

\u00daTLUM A N\u00c1VRATY (2002\u20132026)<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

V roce 2003 je\u0161t\u011b nahr\u00e1li p\u00edse\u0148 Interesno<\/em> s Edmundem \u0160klarsk\u00fdm pro tribut skupin\u011b Piknik, p\u0159edsko\u010dili koncertu Davea Gahana v petrohradsk\u00e9m Ledov\u00e9m pal\u00e1ci a vystoupili na n\u011bmeck\u00e9m Rockspektakelu. V roce 2004 odehr\u00e1li vystoupen\u00ed na MillerFenderFest. Pak utichli na v\u00edc ne\u017e deset let.<\/p>\n\n\n\n

Vr\u00e1tili se v \u0159\u00edjnu 2016. K oslav\u011b 55. narozenin Vja\u010deslava Butusova si je oslavenec p\u0159izval na p\u00f3dium. Zahr\u00e1li \u0161est spole\u010dn\u00fdch p\u00edsn\u00ed, z nich\u017e polovina nikdy p\u0159edt\u00edm nezazn\u011bla na\u017eivo. Do koncertn\u00ed sestavy se k nim p\u0159ipojil Viktor\u016fv syn Filipp Sologub. \u201eTakov\u00e1 sestava se zkr\u00e1tka nab\u00edzela,“ poznamenal Butusov.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

V kv\u011btnu 2020, k p\u011btasedmdes\u00e1t\u00e9mu v\u00fdro\u010d\u00ed konce druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, nazp\u00edval Butusov spolu se Sologubem \u2014 jen ve dvou \u2014 novou verzi slavn\u00e9 v\u00e1le\u010dn\u00e9 p\u00edsn\u011b Tjomnaja no\u010d<\/em> (\u0422\u0451\u043c\u043d\u0430\u044f \u043d\u043e\u0447\u044c, Temn\u00e1 noc). Klip pro Lenfilm sest\u0159\u00edhal z dobov\u00fdch z\u00e1b\u011br\u016f oble\u017een\u00e9ho Leningradu Vasilij \u010ciginsk\u00fd. V roce 2024 vydala Maschina Records reedici Elizobarry-Torr<\/em> na zlat\u00e9m vinylu, dopln\u011bnou o EP s nezve\u0159ejn\u011bn\u00fdmi verzemi Nastasji<\/em> a o nov\u00fd remix Trilliputu<\/em>.<\/p>\n\n\n\n

KOMENTOVAN\u00c1 DISKOGRAFIE<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

Iskusstvo kamennych statuj<\/em><\/strong> (\u0418\u0441\u043a\u0443\u0441\u0441\u0442\u0432\u043e \u041a\u0430\u043c\u0435\u043d\u043d\u044b\u0445 \u0421\u0442\u0430\u0442\u0443\u0439, 1998) \u2014 Debut. Sm\u00edch\u00e1no v Lond\u00fdn\u011b, vyd\u00e1no na vydavatelstv\u00ed Ut\u011bkaj Zvukozapis Ilji Lagut\u011bnka. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: \u0160umela-gremela<\/em> (klip nato\u010den\u00fd v Praze), Para\u0161jutist<\/em> a tituln\u00ed Iskusstvo kamennych statuj<\/em> postaven\u00e1 na zrychlen\u00e9m samplu ch\u00f3ru Pokrovsk\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n

Boris Greben\u0161\u010dikov + Dead\u0443\u0448\u043a\u0438<\/em><\/strong> (1998, reedice 2002) \u2014 Bezejmenn\u00e9 album, identifikovan\u00e9 dvojic\u00ed \u00fa\u010dinkuj\u00edc\u00edch. Znvou postaven\u00e9 skladby skupiny Akv\u00e1rium. Sm\u00edch\u00e1no v Mute Studios pod taktovkou Paula Kendalla. Klip Sny o \u010dom-to bol\u0161em<\/em> s motivem uroborose.<\/p>\n\n\n\n

Elizobarra-Torr<\/em><\/strong> (s Vja\u010deslavem Butusovem, 2000) \u2014 Spole\u010dn\u00fd projekt s Butusovem, ale na rozd\u00edl od pr\u00e1ce s Greben\u0161\u010dikovem s \u00fapln\u011b nov\u00fdm materi\u00e1lem. Vzniklo koresponden\u010dn\u00ed metodou v r\u00e1mci jedn\u00e9 budovy na Pu\u0161kinsk\u00e9 10. Kl\u00ed\u010dov\u00e9 skladby: D\u011bsja\u0165 \u0161agov<\/em> (\u0414\u0435\u0441\u044f\u0442\u044c \u0448\u0430\u0433\u043e\u0432, Deset krok\u016f), Tom \u017edjot<\/em>, Nastasja<\/em>, Trilliput<\/em> (\u0422\u0440\u0438\u043b\u043b\u0438\u043f\u0443\u0442), Moja zvezda<\/em> (do filmu Vojna<\/em> Alexeje Balabanova z roku 2002), Elizobarra-torr<\/em>. Reedice 2024 na Maschina Records.<\/p>\n\n\n\n

PoR.no<\/em><\/strong> (2001) \u2014 Druh\u00e9 vlastn\u00ed album. Tematicky temn\u011bj\u0161\u00ed. Kollekcioner<\/em> na motivy Faulese, Pustota<\/em> se Sevarou Nazarchan, Podvodnaja<\/em> na Balmonta, Plju\u0161evyj ad<\/em> (\u041f\u043b\u044e\u0448\u0435\u0432\u044b\u0439 \u0430\u0434, Ply\u0161ov\u00e9 peklo), Janis<\/em>, Salieri<\/em>, Lasto\u010dka<\/em> (\u041b\u0430\u0441\u0442\u043e\u0447\u043a\u0430, Vla\u0161tovka). V roce 2003 album cel\u00e9 pou\u017eito jako soundtrack hry Jadernyj titbit<\/em>.<\/p>\n\n\n\n

PRO\u010c POSLOUCHAT DEAD\u0423\u0428\u041a\u0418<\/strong><\/h5>\n\n\n\n

V rusk\u00e9 hudb\u011b devades\u00e1t\u00fdch let fungovali Dead\u0443\u0448\u043a\u0438 mimo m\u00edstn\u00ed sc\u00e9ny. Jednou nohou hluboko v leningradsk\u00e9 sc\u00e9n\u011b osmdes\u00e1t\u00fdch let (bez Strannych Igr, Avie a Pop-mechaniky by nikdy nevznikli), druhou v britsk\u00e9 elektronice p\u0159elomu tis\u00edcilet\u00ed. A na tu druhou nohu se postavili lehce a s jistotou. Greben\u0161\u010dikov i Butusovovi uk\u00e1zali cestou jinam, ven z jejich hudebn\u00edch vzorc\u016f kli\u0161\u00e9. Rusk\u00e9klubovou sc\u00e9n\u011b konce devades\u00e1t\u00fdch let vyslali sign\u00e1l, \u017ee drum’n’bass m\u016f\u017ee b\u00fdt rusk\u00fd, ani\u017e p\u0159estane b\u00fdt drum’n’bassem.<\/p>\n\n\n\n

A ten recenzent z Kommersantu m\u011bl pravdu. Dead\u0443\u0448\u043a\u0438 byli ru\u0161t\u00ed Underworld. Ne v tom smyslu, \u017ee by Underworld p\u0159\u00edmo napodobovali (i kdy\u017e v Sny o \u010dem to bol\u0161em je Born Slippy sly\u0161et na prvn\u00ed dobrou), ale v tom smyslu, \u017ee to byli jedin\u00ed, kter\u00fdm ten zvuk tekl ze \u017eil stejn\u011b p\u0159irozen\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Pak si \u0159ekli dost a ode\u0161li. V rusk\u00e9 popov\u00e9 hudb\u011b po roce 2000 pat\u0159\u00ed odchod na vrcholu sl\u00e1vy k n\u011b\u010demu nesl\u00fdchan\u00e9mu.<\/p>\n\n\n\n

\u201eBrzo budeme zase mlad\u0161\u00ed ne\u017e d\u011bde\u010dci,“ \u0159ekl Rachov v jednom rozhovoru na za\u010d\u00e1tku kari\u00e9ry. \u201eD\u011bl\u00e1me hudbu pro svoje d\u011bti.“<\/p>\n\n\n\n

Tak se taky stalo.<\/p>\n\n\n\n

\n